WebArchiv - archiv českého webu

„Ejhle, Hospodin přijde“ aneb o zpěvu v adventním čase

Článek do ČZ č. 49/2017

První adventní neděli otevíráme na začátku bohoslužby Zpěvník a zpíváme společně píseň „Ejhle, Hospodin přijde“ (č. 203). Tato velmi starobylá píseň nás provází po celý adventní čas. Zamysleme se nad touto písní a nad jejím biblickým obsahem.

V Českém misálu připraveném dr. Karlem Farským je tento zpěv uveden na úvod „Jitřní mše adventní“ (Roráte) (Český misál, 1920, s. 188) a na „Neděli čtvrtou adventní“ (tamtéž, s. 195), jak tomu bylo v Římském misálu. Karel Farský tuto původně latinskou antifonu, sahající svým původem zřejmě do doby Karla IV., zařazuje ve svém zpěvníku mezi adventní písně jako první (Zpěvník, vyd. 1922, s. 18). Jedná se původně o latinskou antifonu Ecce Dominus veniet ze 14. století, která byla součástí rorátní mše v adventu. Roráty mají název podle začátku latinského zpěvu „Rorate coeli“ (Rosu dejte nebesa). Rorátní mše se zpěvy se konaly po dobu adventu časně ráno ještě před svítáním. Začínaly po páté hodině ranní, případně ještě dříve, za svitu svíček nazývaných „rorátky“. Někdy se konaly celé čtyři týdny a jindy jen týden před Vánocemi. V husitské době, kdy byly rorátní mše velmi rozšířené, zaznívaly při nich adventní zpěvy v českém jazyce.

Refrén starobylé adventní antifony „Ejhle, Hospodin přijde, a všichni jeho svatí s ním, a bude v onen den světlo velké….“ vychází ze starozákonních zaslíbení o příchodu Hospodina a dnu Páně, jak je to uvedeno u proroka Zacharjáše: „Pak přijde Hospodin, můj Bůh, a s tebou všichni svatí, Bože,… i za večerního času bude světlo“ (Za 14,5-7). Ve Starém zákoně nacházíme četná zaslíbení o příchodu Hospodina u dalších proroků (Iz 35,4; Iz 5,20; Oz 6,3 aj.). „Až přijde náš Pán se všemi svými svatými,“ takto povzbuzuje křesťany k živé naději apoštol Pavel (1 Te 3,13) a v knize Zjevení se hovoří o Božím světle (Zj 21,23).

Po obsahové stránce se následující verše člení do tří částí – mesiášského zaslíbení, chvály za stvoření a trojiční doxologie. Mesiášské zaslíbení, podle kterého se jmenuje zpěv, vychází ze zvěsti proroka Izajáše: „Nebesa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost; nechť se otevře země a urodí se spása“ (Iz 45,8). Nebesa jsou obrazem Boží vlády, odkud přichází na zem spravedlnost jako nebeská vláha, která zúrodňuje zemi. Podle latinského překladu Vulgáty místo „spravedlnosti“ je „spravedlivý“ ve smyslu očekávaného příchodu Mesiáše – Ježíše Krista. Následující verš je oslavou Božího stvořitelského díla. Je inspirován výpovědí Žalmu: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou“ (Ž 19,2). Nebesa v pohledu víry odrážejí slávu a moc Stvořitele (srov. Ž 102,26). Zpěv je zakončen trojiční formulí – oslavou Otce i Syna i Ducha svatého.  Oslavné zakončení nacházíme v Žalmech (Ž 41,14; 72,18-19 aj.), a také v novozákonních epištolách se doxologie a gloria vyskytují (srov. Ř 16,27).

Po hudební stránce se jedná o antifonu – střídavý zpěv a o tzv. psalmodii – zpěv na jednom tónu. Je to starobylý způsob přednášení žalmu a liturgických textů.

Pozoruhodný rozvoj rorátních zpěvů a písní v češtině nastává v době české reformace. České rorátní zpěvy v 15. a 16. století jsou pěstovány a rozvíjeny literátskými bratrstvy, která byla většinou utrakvistická. Tyto zpěvy se udržely též i v pobělohorské době v 17. a 18. století, a tím byla v duchovním zpěvu vedle oficiální latiny udržována i čeština. Rorátní české zpěvy a písně, někdy i s lidovými nápěvy, jsou zařazeny v hojné míře ve Zpěvníku dr. Karla Farského z roku 1922. Odtud se dostávají v úpravách textů i nápěvů také do současného Zpěvníku CČSH. Jsou to například písně „Dobrý Spasiteli náš“ (č. 33), „Co Bůh lásky rozhodl“ (č. 35), „Minula noční hodina“ (č. 2), „Jakož o tom proroci“ (č. 205), „Z milosti tak hojné“ (č. 32) a další.

Adventní písně dokládají středověkou mariánskou zbožnost i pozdější rozšířenou a prožívanou úctu k Marii Matce Pána. Ale současně v sobě tyto písně uchovávají intenzivní očekávání příchodu Ježíše Krista ve vánočním tajemství vtělení, a také v jeho druhém příchodu, které bylo zvláště živé právě v husitství a celé české reformaci.

Tomáš Butta



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 26.03.2018 05:08 zobrazeno: 108x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus