WebArchiv - archiv českého webu

Vyjadřoval se Mistr Jan Hus ke svěcení žen?

29.11.2017

Článek do ČZ č. 51/2017

Je známo, že Jan Hus často kázal o ženách v Bibli. Jsou dochované záznamy jeho kázání z Betlémské kaple o Marii matce Ježíše Krista, ale i o dalších postavách žen, o kterých se v biblických událostech dovídáme, jako jsou například sestry Marie a Marta nebo Marie Magdaléna, obrácená hříšnice. Hus kázal i o světicích – o svaté Kateřině nebo o svaté Ludmile a dalších ženách.

Je také známo, že Hus viděl rovnocennost muže a ženy před Bohem, neboť Ježíš Kristus „všechny stejně přijímá, jak ženy, tak i muže“ (Kázání z roku 1411).

Je také známo, že si Hus vážil víry a zbožnosti žen. Ženám, které se soustřeďovaly kolem Betlémské kaple, věnoval svůj spis „Dcerka“ (O poznání cesty pravé ke spasení). Tyto ženy žily rozjímavým životem a pečovaly o strádající. Hus s těmito ženami souzněl v opravdovosti křesťanské víry a v niterné zbožnosti, která nese zřetelné prvky ideálu středověké askeze. Ale vyjadřoval se Mistr Jan Hus k možnosti svěcení žen?

Církevní historička prof. Angela Berlis na teologické konferenci, konané na Husitské teologické fakultě UK u příležitosti 70. výročí svěcení žen v Církvi československé husitské, ve své přednášce upozornila na otázku svěcení žen v Sentencích Petra Lombardského. Toto ucelené teologické dílo z 12. století, obsahující i učení o svátostech, bylo vykládáno na středověkých univerzitách. Také český teolog Mistr Jan Hus toto dílo „Čtyři knihy sentencí“ soustavně zpracovával a vykládal na pražské univerzitě, a tím se dotkl i otázky svěcení kněžstva ve vztahu k ženám (srov. Výklad Sentencí, Mistra Jana Husi sebrané spisy III., s. 508). V otázce k tomuto tématu uvádí, že žena nemůže obdržet kněžské svěcení proto, že to neukázal Pán ani ve Starém zákoně ani v Novém zákoně. Hus k tomu dodává, ale proč tomu tak je, ví pouze on. Jako nižší argumenty spatřuje Hus často uváděné námitky proti svěcení žen v 11. kapitole v 1. listě apoštola Pavla Korintským, že se žena nemá modlit a prorocky mluvit s nepřikrytou hlavou (1 K 11,5), a také Pavlovi připisovaný výrok o tom, že žena nemá dovoleno učit ve 2. kapitole 1. listu Timoteovi (1 Tm 2,12). Hus se kloní k prvnímu argumentu, protože to Bůh nevyjádřil, a nikoli k tvrzení opřené o autoritu apoštola Pavla, které je pozdější. Hus postupuje podle scholastické metody užívané ve středověku na univerzitách, kdy jsou stavěna k sobě různá protichůdná tvrzení. Na jedné straně stojí argumenty pro a na druhé straně protiargumenty. „Sentence“ obsahují sestavené citáty z patristických pramenů k různým tématům. Hus například ví o starém koncilním usnesení z 5. století, podle kterého neměla být vysvěcena jáhenka dříve, než dosáhla věku 40 let. Z toho se dá usoudit, že jáhenské svěcení může náležet i ženě. Hus k tomu připojuje však výklad, že v dřívější době se jeptišky nazývaly jáhenkami, ale ne kvůli svěcení, nýbrž proto, že měly zvláštní povolení číst homilie při ranním shromáždění. Hus také uvádí, že se užíval v církvi výraz „presbytera“, což může budit zdání, že kněžský stav náleží ženě. K tomuto označení Hus dodává, že se jednalo o název pro manželku kněze v řecké oblasti a v římské oblasti to bylo označení abatyše nebo kterékoli počestné ženy, která jiným ukazuje cestu svým příkladným křesťanským životem. 

Hus k této otázce kněžského svěcení žen říká, že žena – Marie matka Ježíše Krista neměla kněžské svěcení a naproti tomu muž – apoštol Jidáš kněžské svěcení od Krista obdržel, ale byl zatracen. Kněžské svěcení ještě samo o sobě nezaručuje člověku spásu, není-li spojeno s věrným následováním Ježíše Krista.

Mistr Jan Hus v dalších svých spisech a kázáních promýšlí kněžství s hlubokou důkladností za pomoci Písma svatého a tradice a ukazuje, že není ani tak zvláštní výsadou nadřazující kněze nad druhé, ale kněžství je charakterizováno především službou Kristu a druhým lidem.

Ve středověké církvi nebylo možné nejen svěcení žen, ale ani kázání žen. Autorem středověké kazatelské příručky „O formaci kazatelů“ ze 13. století, v mnohém pozoruhodné a inspirující, je dominikán Humbert z Romans. Vyznačoval se i pozitivnějším přístupem k ženám, a věnoval jim řadu svých kázání.   Ve shodě se středověkým určujícím míněním a předsudkem o nižším postavení ženy je však v jeho kazatelské příručce jasně řečeno: „O osobě kazatele je třeba poznamenat, že musí být mužského pohlaví.“ Humbert se opírá se o výrok: „Učit ženě nedovoluji“ (1 Tm 2,12).

Jistě nelze v této záležitosti nahlížet na Mistra Jana Husa tak, že by se odchyloval od tehdy běženého středověkého mínění o ženách a církevní praxe vylučující ženy z duchovenské služby. Na rozdíl od jednoznačného církevního učení a právního zákazu světit ženy si však Hus tyto otázky v rámci univerzitního prostředí přece jen pokládá a hledá na ně odpovědi.

T. B.  

 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 26.03.2018 05:15 zobrazeno: 102x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus