WebArchiv - archiv českého webu

Masarykova idea českého státu v pohledu naší současnosti

11.03.2018

Článek do ČZ č. 10/2018

Během celého roku 2018 si můžeme uvědomovat význam našeho novodobého státu. Takovou příležitostí je i březnové výročí narození Tomáše G. Masaryka (7. 3. 1850 – 14. 9. 1937). Byl to právě Tomáš G. Masaryk, který jako filozof promýšlel ideu samostatného českého či československého státu. Jako respektovaný politik ji dovedl spolu s dalším diplomatickým úsilím k dějinnému uskutečnění.  

Ačkoliv si letos připomínáme 100. výročí našeho státu, tradice české státnosti sahají hluboko do dávné minulosti. K naší státnosti se vztahují zejména tři duchovní a historické tradice – cyrilometodějská, svatováclavská a husitská. Cyrilometodějský motiv ve smyslu užívání slovanského jazyka i kulturního dialogu mezi Východem a Západem se ukázal zřejmý u českého krále a římského císaře Karla IV., který široce pojal celoevropskou koncepci českého státu. Svatováclavská tradice, související se vznikem přemyslovského státu, nalezla své symbolické vyjádření ve svatováclavské královské koruně. A husovská a husitská tradice se stěžejním pojmem pravda se promítá i do podoby prezidentské standarty, která je oficiálním symbolem naší republiky.        

V naší historii se ukazují tyto tři tradice a jejich zdůrazňování z hlediska konfesí či politických systémů jako navzájem protichůdné. Byly stavěny často proti sobě. Co však je na všech těchto třech tradicích společné a co je jejich sjednocujícím prvkem, je skutečnost, že jsou to tradice křesťanské. Všechny vedou k Ježíši Kristu a jeho evangeliu. Naše česká státnost má tedy hluboké křesťanské kořeny, ze kterých vyrůstá a na nichž spočívá, aniž by to bylo dnes příliš připomínáno.

Masaryk stavěl ideu českého státu výrazným způsobem na třetí z duchovních a historických tradic – na tradici husitské či na české reformaci. Zahrnuje jak Jana Husa a husitství, tak i Petra Chelčického, Jednotu bratrskou a Jana Amose Komenského, který náleží k jejímu završení. Česká reformace je charakterizována jako doba náboženské svobody či úsilí o prosazování a hájení svobody víry, ale i politické svobody. Se svobodou náboženskou je propojena do značné míry i svoboda politická. V českých dějinách – dávných i novějších – se ukázalo, že ztráta politické svobody s sebou přináší jako důsledek i ztrátu náboženské svobody. Touha po svobodě a nezávislosti se staly důležitým důvodem vzniku samostatného státu v roce 1918. V prohlášení a dokumentech nově vznikajícího státu je zřetelný důraz kladený právě na svobodu, na svobodu národa, ale i na svobodu osobní, včetně soukromého vlastnictví. Svoboda však není chápána jako bezbřehá libovůle k prosazování sobeckých a ziskuchtivých zájmů, ale jejím vnitřním obsahem je podle Masaryka humanita – lidskost a hodnota každého jednotlivého člověka.

Masarykova idea české republiky je ideou samostatného státu založeného na svobodě, demokracii a humanitě. V průběhu desetiletí náš stát sice existoval pod různými názvy, ale omezena byla právě hodnota svobody a samostatnosti. Náš stát byl v různých historických obdobích vázán na jiné velmoci. Svou samostatnost ztratil, když byl podmaněnou součástí totalitních systémů a autoritářských režimů 20. století – nacistického a komunistického. K obnově naší státní suverenity došlo fakticky až v roce 1989, kdy se začíná opět prosazovat svoboda a utvářet demokracie, tedy idea samostatného Masarykova státu. Avšak je tomu již v nových politických, společenských a civilizačních podmínkách.

Svoboda a demokracie jsou ohrožovány i v současnosti. Jedním ze zdrojů tohoto ohrožení je falešné vlastenectví – nacionalismus, spojený s politickým extremismem. Nacionalismus s důrazem na národ a jeho zúžené pojetí je projevem „starého lidství“, kdy člověk posuzuje a jedná „podle těla“, a nikoli podle Ducha, podle Ducha Kristova. Vlastenectví je jistě správné a mít kladný vztah k vlastní zemi patří k přirozenosti člověka. Ale v souladu s Masarykem je skutečným vlastenectvím jen takové, které je spojeno s humanitou. Masaryk hovořil o vzdělaném vlastenectví a češství spojoval s široce pojatou humanitou, lidskostí. Zde je i jeden z úkolů církve a křesťanů v současné době. Toto zdravé a kultivované vlastenectví máme pěstovat především prací na sobě a pomáhat je v druhých vzbuzovat a posilovat vzděláváním a výchovou ze zdrojů Kristova evangelia.

Tomáš Butta

patriarcha

 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 09.05.2018 08:43 zobrazeno: 121x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus