WebArchiv - archiv českého webu

Mk 14,51-52.63 Symbolika šatů v pašijovém příběhu

30.03.2018

Kázání na Velký pátek - 30. březen 2018

Sestry a bratři,

to podstatné na velikonočním pašijovém příběhu je nezměrná a nepochopitelná Boží láska k nám lidem, která se projevuje v utrpení a smrti Božího Syna a člověka Ježíše z Nazaretu.

Chtěl bych však Vaši pozornost zaměřit na některé detaily pašijových událostí. A tím jsou šaty, které se v příběhu vyskytují, ať již Ježíšovy šaty nebo i dalších postav. Zdánlivě mohou šaty působit jako něco povrchního, ale přesto mají v pašijovém příběhu své zasazení a sdělují hlubší význam.

V Getsemanské zahradě při Ježíšově zatýkání se mihne mladík, který má na sobě jen lněné plátno. Zachrání si útěkem svůj život, ale toto své oblečení ztratí. Podle tradice tento mladík měl být dokonce Marek, který později sepsal nejstarší evangelium.

Tento mladík musel být nejspíše z blízkého okolí a vydal se za Ježíšem po rychlém rozhodnutí. Nestačil se na cestu následování svého Mistra, který ho oslovil, lépe vybavit. Měl pouze přehoz, kterým zakrýval své tělo. Velikonoční noc je přiměla k rychlému rozhodnutí a následování Ježíše v chvatu.

Situace v Getsemanské zahradě svědčí o veliké dramatičnosti a nebezpečí, ve kterém se ocitl Ježíš, ale i ti, kteří ho jako jeho učedníci následovali. Nakonec tento mladík přišel i o to poslední, co si na cestu následování Ježíše vzal. Tím, že nelpěl na vnějších věcech, zachránil si život. V poslední chvíli utekl a nepřátelům Ježíše zůstal v rukou jen jeho lněný přehoz. Obrazně pochopeno může být mladík příkladem Ježíšova učedníka, který nelpí na vnějších věcech, neboť „život je víc než pokrm a tělo je víc než oděv“. (Mt 6,25).

Druhý šat, na který se zaměříme, je roucho velekněze. Když je Ježíš vyslýchán, velekněz nakonec roztrhnutím svého roucha učiní zřetelné a výmluvné gesto. Spíše se dá předpokládat, že to bylo roucho pro běžné denní užívání, než slavnostní liturgický oděv. Roztržení roucha ve Starém zákoně má více významů. Především je tento symbolický úkon výrazem pokání a touhy po Božím odpuštění a přijetí. Ale v případě velekněze tomu tak nebylo. On nepoznal, že se setkává s tím, kdo přináší Boží lásku a svatost na zem. Viděl muže, se kterým se on – zástupce duchovní moci Izraele setkává, jako nebezpečného rouhače a rušitele zaběhnutých pořádků. Roztržením svého roucha dal najevo své pohoršení nad Ježíšem a vyjádřil tím jeho odsouzení a nepřijetí. Měl však spíše roztrhnout své srdce, než oděv, jak vyzývá prorok Joel: „Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívaný a nejvýš milosrdný“ (Jl 2,13). Oděv, který hraje svoji symbolickou roli, se vyskytuje, i ve scéně zesměšňování a ponižování Ježíše římskými vojáky. Ježíš je oblečen do purpurového roucha. Římští vojáci nosili šarlatový přehoz upevněný na levém rameni. Tento plášť jednoho z římských vojáků měl v kruté parodii napodobit plášť císaře či vladaře. Plášť římského vojáka přehozený přes Ježíše byl potřísněn krví. Můžeme jej chápat jako obrazné znamení lidské hříšnosti poznamenané zlem, krutostí a násilím. Ježíš jako vládu a šiřitel míru a smíření tento plášť na sebe přijímá. Bere na sebe plášť lidského hříchu, aby nás oblékl do nového čistého šatu svého odpuštění a milosti. Jak toto zaslíbení vyslovil prorok Izajáš: „I kdyby naše hříchy byly jako šarlat, zbělí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“ (Iz 1,18).

Dostáváme se ke scéně, ve které jsou středem zájmu vojáků Ježíšovy šaty. Římští vojáci, kteří vykonali ukřižování Ježíše, se již o jeho další osud příliš nezajímali. Byli soustředěni na jeho šaty. To nejdůležitější na Ježíšovi – na této osobnosti, která mění životy lidí i běh světa, jsou pro ně jen jeho šaty. To je přece to jediné, co po něm zůstane. A může to být ještě pro někoho užitečné. Proto se vojáci dohadovali, kdo si ponechá jeho šaty, vždyť látka je docela zachovalá. Rozhodli se, že dohady vyřeší losováním. Kdo bude mít štěstí, získá šaty, a může je třeba prodat. Naplňuje se tak v Ježíšově příběhu i do nejmenšího detailu to, co o něm bylo předpověděno dávno v Písmu. V tomto případě v Žalmu 22, který se Ježíš na kříži před svou smrtí modlil. V něm je také řečeno: „Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv“ (Ž 22,19). Ne všichni římští vojáci ulpěli na povrchu a zajímali se jen o šaty. Byl mezi nimi i setník, který vyznal Ježíše jako Božího Syna (Mk 15,39).

Sestry a bratři,

myslíme dnes na Velký pátek na Ježíše a rozjímáme o jeho veliké lásce vůči lidem, vůči světu, vůči nám. Máme naději, že i nás obleče novým šatem své milosti a spravedlnosti. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 09.05.2018 09:50 zobrazeno: 45x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus