WebArchiv - archiv českého webu

L 21,37-38 Šest důvodů podle Jana Husa proč chodit do kostela

08.07.2018

Kázání k 90. výročí Husova sboru v Přepeřích dne 8. července 2018

Vážené sestry a vážení bratři,

setkáváme se k 90. výročí Husova sboru v Přepeřích. Tato stavba z počátku novodobé husitské církve ve 20. letech minulého století je jednou ze staveb doplňující pestrost kostelů, kaplí a modliteben v Českém ráji a dokládající víru předcházejících generací. Jméno má po Janu Husovi, který byl ctěn v tomto kraji husitské a bratrské tradice i na dalších místech naší země. Tato tradice byla významná i pro vznik našeho novodobého státu před 100 lety.

K dnešní slavnosti se vztahují dvě témata – kostel a jeho smysl a význam pro dnešek dobu. To je první téma. A druhým tématem je Mistr Jan Hus, jehož jménem je tento kostel označen a jehož svátek jsme před krátkým časem 6. července slavili.

Můžeme však obě témata spojit v jedno a položit si otázku: Jak Hus chápal smysl kostela – místa, kde se shromažďují věřící? Jaký viděl význam viditelné stavby, která svědčí o duchovním chrámu, kterým je živé tělo vzkříšeného Ježíše Krista?

Jan Hus již ve svém dětství přicházel s rodiči do kostela. Putovali z Husince do Prachatic. Hus v prachatickém kostele jako žák zpíval. Jako kněz působil v kostele sv. Michala v Praze: A zejména se jeho působištěm stala Betlémská kaple určená pro kázání v českém jazyce. Sloužil mše a kázal v hradních kaplích, pod ochranou pánů, když v bouřlivé době musel odejít do exilu do jižních Čech. Tam také kázal lidem i mimo kostel, jak sám uváděl „pod lipú“ – pod lípou, tedy ve volné přírodě, která je Božím chrámem ve smyslu výpovědi žalmů (Ž 150,1) a proroků (Iz 66,1). Kostely v Kostnici již pro jeho kázání byly zavřené.

Mistr Jan Hus zdůrazňoval, že církev je společenství lidí, kteří věří v Ježíše Krista, k němu upínají svoji naději a žijí v jeho lásce. Ve svém kázání na posvěcení kostela, jak je dochováno v jeho česky psané Postile, zdůrazňuje především duchovní dům a obrazně vykládá, na čem má stavět a budovat tento duchovní dům každý věřící a jak má takový dům vypadat, aby byl skutečně krásný a nádherný. Především jeho podlahou má být pokora. Čtyři stěny mají být vyzdobeny spravedlností, statečností, skromností a prozíravostí (s. 459nn). A střechou tohoto duchovního domu má být láska mezi křesťany, která vše v dokonalosti spojuje a přikrývá (s. 456). Přesto, že Hus zdůrazňoval společenství věřících, které označoval staročeským slovem „sbor“ a neviděl hlavní smysl v bohatství a okázalosti interiéru středověkých kostelů, přece i on viděl významnost a důležitost církevních staveb.

Ve svém výkladu Modlitby Páně se zabývá místem pro modlitbu. A tímto místem je kostel. Odvolává se na slova žalmu „Chvalte Boha v jeho svatyni. Hus uvádí šest důvodů, proč chodit do kostela. (Výklady, s. 339nn). Je dobré si je připomenout, neboť jsou stále aktuální i dnes. Máme správně porozumět smyslu zvláštního prostoru kostela, sboru, modlitebny pro náš život.     

Prvním důvodem, který Hus uvádí je, že se jedná o skutek spojený se ztrátou, námahou a sebezapřením. A právě takové skutky spojené s určitou ztrátou mají před Bohem svůj význam. Ano, jít v neděli do kostela, či ve svátek nebo jiný den, znamená, že se něčeho jiného pro to musíme zříci. Čas strávený v kostele by se dal přece využít jinak! Co všechno jiného by se dalo stihnout! Cesta do kostela byla v minulosti spojena s obtížemi. Lidé přicházeli i z velkých vzdáleností do kostela a nelitovali námahy. Skutek, že jdu do kostela, však znamená vždy určité zřeknutí se něčeho jiného a sebezapření. U Mistra Jana Husa se zdůrazňují skutky, nejen víra sama jako u Luthera. Ale důležité jsou i naše skutky, které plynou z víry a lásky. A jedním z takových dobrých skutků, které nám prospívají, je právě přijít v neděli do kostela a slavit sváteční den.

A s tím souvisí i druhý důvod, který Hus uvádí. Je to Boží přikázání, Boží zákon, který lze naplnit jen naší poslušností. A třetím důvodem, proč chodit do kostela je, že se tam můžeme soustředit na Boha a oprostit se od všech všedních starostí a každodenních trápení. Můžeme tak v klidu a soustředěnosti na Kristovo slovo získat odstup od sebe sama a od světa. Pochopit, co je důležité a co je méně podstatné. Soustředit se na to, co je věčné a trvalé. Čtvrtým důvodem je, že se tam navzájem můžeme povzbuzovat k cestě víry s Kristem. Můžeme se setkávat s bratry a sestrami a můžeme být povzbuzeni jejich příkladem víry. V našich sborech se také můžeme potkat s lidmi, kteří vírou skutečně žijí, a když procházejí různými zkouškami a těžkostmi, víra je nese. Jsem vděčný, že se od počátku své cesty víry mohu setkávat s různými osobnostmi, s lidmi, kteří, i přes lidské slabosti a nedokonalosti, jsou příkladem opravdové víry. Mohl jsem se setkávat s takovými lidmi v našich sborech během svého působení jako duchovní i zde v Českém ráji. Kéž by se i dnes přicházející lidé s takovými příklady věřících v našich sborech setkali!

Jako pátý důvod uvádí Hus, že kostel je posvátným místem. Hus doslova říká, že tam ďábel nemá tak velikou moc překážet. Ale zápas mezi dobrem a zlem se nevede jen ve světě, v parlamentu nebo sdělovacích prostředcích, ale právě v kostele, v církvi a v srdci každého z nás. Ale právě v kostele víme, kde hledat pomoc v tomto duchovním zápase – u Ježíše, který „zlo světa i smrti přemohl“, jak vyznáváme v našem krédu.

A dostáváme se k šestému důvodu, proč chodit do kostela, jak nás k tomu vede Hus. Kostel je znamením nebeské vlasti. Tato stavba nám připomíná, že ve svém životě putujeme jako poutníci, nemáme zde trvalé místo, ale tato naše pouť má svůj poslední cíl. A tímto cílem je věčný domov u Boha (Dt 33,27; Ž 90,1; Žd 13,14).

Sestry a bratři, tento útulný a přívětivý sbor vybudovaný a udržovaný obětavýma rukama odkazuje k vyššímu věčnému domu a chrámu, jehož architektem a stavitelem je sám Bůh.

V tomto čase děkujeme za tento sbor a přejeme si, aby i nadále byl místem modlitby, Božího slova, zpěvu, společnému učení se Kristově cestě, znamením Boží lásky i lidské pohostinnosti a přátelství, jak v tom viděl smysl kostela i Mistr Jan Hus (srov. Výklady, s. 343). Amen.

 

 

 

        



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.08.2018 11:51 zobrazeno: 133x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus