WebArchiv - archiv českého webu

Ř 15,5-13 Oslava Boha všemi národy a výzva ke svornosti

28.10.2018

Kázání k 28. říjnu 2018 při rozhlasové bohoslužbě ve Sboru kněze Ambrože v Hradec Králové

Milé sestry a bratři, vážení rozhlasoví posluchači,

zdravím vás v tento den státního svátku v roce stého výročí vzniku naší republiky.

Pro tento sváteční a památný den jsem zvolil čtení z listu Římanům z 15. kapitoly, kde apoštol Pavel cituje z Písma svatého – ze Starého zákona – místa, kde se hovoří o národech ve vztahu k Bohu. A to nejen o izraelském lidu, ale i o všech národech. Takovým textem je Žalm 117., který začíná výzvou: „Chvalte Hospodina všechny národy, všichni lidé chvalte ho zpěvem.“ Tento žalm je svědectvím o tom, že „všechny národy“ a „všichni lidé“ budou v Božím království chválit a oslavovat Hospodina. Podle tohoto žalmu se netýká oslavování Boha pouze jediného národa – Izraele, ale všech národů v rozmanitosti jazyků a kultur. Tedy i těch národů, které apoštol Pavel označuje jako „pohanské národy“ (Ř 15,9).

Národ činí národem v pravém slova smyslu až jeho vztah k Bohu. Platí to také o našem českém národě. Jistě ne náhodou mnohé osobnosti, které spoluutvářely naši národní historii a kulturu, byly věřícími a hluboce náboženskými lidmi. Usilovaly nejen o to, aby povznesly slovanskou a českou kulturu, ale aby povznesly i mysl a srdce lidí v této zemi k Bohu. Překládaly Písmo svaté a bohoslužebné texty do srozumitelné řeči, aby se mnozí mohli připojit k chvále Hospodina.

Na začátku naší národní kultury jsou bratři Cyril a Metoděj. Cyril říká: „Slyšte, všichni lidé slovanští, slyšte Slovo od Boha, přišlo slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo, jež vede k poznání Boha“ (Sv. Konstantina – Cyrila předmluva k slovanskému překladu čtvero evangelií, s. 140-141). Mistr Jan Hus píše své listy z Kostnice „věrným Čechům“. To znamená těm, kteří z Bible poznávají Kristovu pravdu a zůstávají jí i v obtížích věrní. Ale současně Hus vyslovuje myšlenku, že dobrý Němec je mu bližší než zlý Čech (Výklad Desatera, kap. 44). A Jan Amos Komenský ve své Závěti umírající matky Jednoty bratrské mluví o „národě posvěceném v Bohu“ (Studnice útěchy ze spisů J. A. Komenského, s. 93). Ale i Tomáš Garrigue Masaryk říká, že česká otázka je otázkou náboženskou a Ježíšovo dvojpřikázání lásky k Bohu a k člověku chápe jako základ demokracie a hodnotného života ve svobodném státě.

Ježíš Kristus myslel na svůj národ, zaměřoval své působení předně na lidi ze svého národa (Mt 15,24). Byl bytostně spojen s židovským národem původem svého lidství.  Pavel o něm hovoří jako o „Služebníku“ Židů (Ř 15,8). I když hned od počátku bylo zřejmé, že jeho evangelium, jeho poselství o Božím království je zcela univerzální, neomezuje se na nějaký národ či stát, ale zahrnuje všechny lidi bez rozdílu. Již své působení zahájil Ježíš v „Galilei pohanů“ (Mt 4,13-16) a po svém ukřižování a vzkříšení vysílá Ježíš své učedníky ke všem národům (Mt 28,19-20). Všechny národy mají v Božím pohledu velkou hodnotu, jsou zahrnuty do Božích záměrů a jsou adresáty evangelia. Národ činí národem vztah k Ježíši Kristu a jeho evangeliu. Národ nemá být uzavřený sám do sebe, ale má směřovat k tomu, co jej přesahuje. Nemá vůči druhým národům mít pocit nadřazenosti, ale ani méněcennosti. Nemá mít vůči druhým národům nepřátelský vztah, jak toto zdravé vlastenectví formoval Tomáš G. Masaryk. Vždyť Bůh neprotěžuje některý národ na úkor jiných. Neposuzuje lidi podle toho, k jakému národu kdo patří. „Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé“ (Sk 10,34-35). V Novém zákoně „Boží lid“, „svatý národ“ není již na prvním místě charakteristický tělesným původem, národností, příslušností k některému národu, ale především vírou v Boha (1 Pt 2,9).

Apoštol Pavel vyslovuje přání a výzvu, aby věřící, ať již patří k jakémukoliv národu a kultuře, „svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista“. Jako v jiných svých listech i zde nabádá apoštol Pavel křesťany ke svornosti a jednotě (1 K 1,10). Ale nejedná se jen o shodu vnější ve společné oslavě a chvále. Jedná se především o vnitřní shodu, společné smýšlení po příkladu Krista a ve spojení s ním, být jedné mysli, jednoho srdce, jedné duše (Sk 4,32; Fp 2,2). Svornost je jedním z charakteristických rysů prvotní církve, jak čteme v knize Skutky apoštolů. Křesťané se svorně modlili (Sk 1,14; Sk 2,46, Sk 4,24), svorně pobývali v chrámu (Sk 5,12) a společně se ve shodě rozhodovali (Sk 15,25). Opakem je nesvornost, rozdělení, napětí, konflikty. Křesťané mají být nositeli svornosti, ke které nás vyzývá apoštol Pavel. Náboženská historie naší vlasti i Evropy je velmi bohatá, ale také spletitá. Události minulosti a různé náboženské tradice nás křesťany rozdělují. A přesto – nebo právě proto, jsme vybízeni ke svornosti. V jednom z kázání říká Mistr Jan Hus, že svornost je lepší než vítězství. „Když se totiž podaří docílit svornosti, tak obě znepřátelené strany se stanou přáteli bez jakékoliv urážky“ (Betlémské poselství, cit. s. 12). Ke svornosti mají vést vládci, ve svornosti mají žít křesťané. Svornost je potřebná pro každé dobré dílo. Shodou malé věci rostou a sílí a stávají se velké, naproti tomu i ty největší věci se nesvorností nezdaří a rozpadají se. Také v naší Liturgii se modlíme za svornost. Modlíme se jednak „za svornou práci všech církví a lidí dobré vůle“ a také „za svornost v naší vlasti“. Máme se za to modlit a o to usilovat, jakkoli je to obtížné. Máme se snažit s moudrostí a láskou o překonávání projevů rozdělování a získat si nadhled nad negativními emocemi, ke kterým máme my lidé blízko. Jestliže to platí pro společnost, o to více pro nás křesťany. Právě svornost a jednota založená na lásce Ježíše Krista je předpokladem našeho společného slavení Boha. A také jsou předpokladem našeho účinného svědectví víry a nesení evangelia Ježíše Krista našemu národu i všem lidem, jak je to naším posláním a úkolem v každé době.

Dnes je státní svátek a současně je neděle. Den našeho státu i den Páně se tak časově prostupují. Symbolicky bychom to mohli vyjádřit tak, že se stýká čas naší historie a věčnost Boží, k níž směřujeme. Jako věřící Církve československé husitské spolu s dalšími křesťany v naší vlasti chápeme toto výročí jako důvod k oslavě Boha, k chvále a děkování jemu. Děkujeme za krásnou zemi, která nám byla darována a svěřena, děkujeme za národ, s nímž jsme spjati rodovými kořeny, děkujeme za stát, který byl budován na pilířích lidskosti a demokracie v pojetí prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Myslíme s vděčností na to, že Bůh provedl naši vlast a její obyvatele i velmi těžkými údobími ke svobodnějším časům. Kéž Bůh provází naši vlast, náš národ, ale též všechny národy i v budoucím čase svým požehnáním a ochranou a vede nás ke svornosti a pokoji v Ježíši Kristu. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 02.11.2018 02:26 zobrazeno: 15x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus