WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Setkání mládeže Na půl Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Druhá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

L 10,38-41 Otevřenost srdce pro dar Slova

Kázání ke 40. výročí postavení sboru ve Vracově - červenec 2007

Sestry a bratři,
vaše náboženská obec si dnes připomíná 40. výročí tohoto sboru ve Vracově. Na dnešní neděli připadá příběh o dvou sestrách Marii a Martě. Zdánlivé tento příběh s událostí výročí sboru vůbec nesouvisí. Ve skutečnosti se však k takové příležitosti velmi hodí. V příběhu vystupují dvě ženy. Každá z nich charakterizuje osobitý vztah k Ježíšovi, ukazují se zde dva různé přístupy víry. Na jedné straně je zde aktivita, služba a práce věřícího člověka a  na straně druhé pasivita, přijímání, otevřenost srdce pro dar Slova.
Nemusíme nutně obojí stavět do protikladu. Vždyť v životě věřícího člověka má být přítomno obojí – aktivita Marty i pasivita Marie. Bez konkrétní služby, mnohé usilovné práce, často i dobrovolné činnosti by nemohl vzniknout ani tento sbor. Kolik bylo potřeba vynaložit úsilí, kolik bylo věnováno darů, aby tento sbor mohl být postaven. A přece! Co by bylo platné mít sebevýstavnější kostelní budovu, do níž byly vynaloženy stovky hodin práce a je věnována pečlivě pozornost údržbě i úpravám, kdyby nebyl nikdo, kdo by přicházel do těchto míst a naslouchal Ježíšovu slovu, jako to činila Marie. Tím by veškerá vynaložená aktivita, práce, úpravy, údržba vyzněly vniveč, protože  středem sboru je Ježíš a jeho slovo, kterému máme naslouchat a otvírat svá srdce.
Ale jak je to s naší ochotou naslouchat Ježíšovu slovu? Komu naslouchají lidé dnes? Neprojevuje se spíše neochota naslouchat Ježíšovi? Člověk totiž naslouchá sám sobě. Naslouchá třeba hlasu svého citu nebo hlasu svého rozumu. Cit, vzplanutí je považován nade vše, vše ospravedlňuje každé rozhodnutí a jednání. A nebo člověk naslouchá hlasu svého rozumu, kalkuluje, promýšlí, jaké to jemu přinese osobní výhody, a podle toho se rozhoduje. Člověk naslouchá druhým. Jistě je správné slyšet názory druhých lidí. A přece jde o to, komu nasloucháme, s kým se radíme, s kým se sdílíme o svých problémech. Někdo nám totiž může radit ve smyslu zásady „Na nikoho se neohlížej, zařiď si život podle sebe, jak to jen tobě bude vyhovovat.“ O tom, jak mnohé hlasy z nás nebo z druhých byly klamné se můžeme za čas přesvědčit.
Jde však o to naslouchat Ježíšovi. Naslouchání Ježíšovi vyžaduje trojí – čas, soustředěnost a pokoru. Marie si udělala čas. Jistě i ona byla pracovitá žena, ale když přišel do jejího domu Ježíš, všeho nechala a udělala si čas.

Za druhé se dokázala soustředit. Jestliže Marta roztržitě pobíhala sem a tam po místnosti, naopak Marie klidně a soustředěně seděla. Soustředění není jen postoj klidu, ale především stav naší mysli. Co všechno se honilo hlavou Martě. Jaké starosti zaplavovaly její nitro! „Tohle ještě musím zařídit a stihnout, tohle ještě donesu“ a tak podobě. Ježíšovo slovo zaznívalo do prázdna. Ke sluchu a do srdce nesoustředěné posluchačky Marty se nedostalo. A třetím předpokladem naslouchání Ježíšovi je pokora. Tu prokázala Marie tím, že seděla u nohou Ježíše. On je Mistr a Pán, a proto i my máme k jeho slovům přistupovat s pokorou. My nerozhodujeme o tom, co platí nebo už neplatí, ale Ježíš sám. V každém případě jde o vytrvalé naslouchání. Smysl některých Ježíšových slov nemusíme pochopit hned. Otevře se nám teprve po čase. Jejich pravdivost ukáže také život sám.

V úvodu bylo řečeno, že v životě každého z nás je potřebné obojí – aktivní, činorodá víra i pasivní odevzdaná důvěra. Přesto Ježíš zdůrazňuje jen jedno, aby právě vynikla důležitost Mariina naslouchání. Říká: „Marie si vybrala to, oč nepřijde.“ Naší lidskou aktivitou vytvoříme mnohé dobré věci. Lidská aktivita je potřebná. Ale v posledu o všechno, co vytvoříme svou vlastní prací, přijdeme. Zůstane na tomto světě, je to pro tento svět, pro tento náš život plný radosti i utrpení. Ale Kristovo slovo slouží k našemu věčnému životu. V Bohu a jeho slovu máme dar a plnost života. To správně pochopila Marie.

Nedávno jsem četl myšlenku, že křesťanský kostel má být školou celoživotního vzdělávání ke křesťanské moudrosti (T. Halík, Noc zpovědníka, Praha 2005, s. 134). To znamená, že má být místem, kam přicházejí všechny generace či, jinak řečeno, člověk v každém svém věku. Boží slovo obepíná celý náš život od dětství, přes mládí, střední věk až do stáří. A tak v dnešní slavnostní den vyslovujeme přání, aby i tento sbor ve Vracově byl místem naslouchajících Marií, žen i mužů i dětí, neboť Kristovo slovo nás učí hodnotám věčnosti. Kéž Kristovo slovo zní, působí a přináší plody víry i v těchto místech. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 25.09.2007 10:37 zobrazeno: 2703x