WebArchiv - archiv českého webu

Jr 1,4-10 Povolání proroka Jeremjáše a jeho zdráhání

03.02.2019

Kázání v Kostelci nad Orlicí 3. února 2019

Sestry a bratři,

mnohé postavy z Bible a z křesťanské tradice nám jsou blízké. Inspiruje nás k víře jejich životní příběh a jejich duchovní zápasy, které vedly ve své době. Ale mezi těmito postavami – biblickými praotci, vůdci, soudci, králi, apoštoly a dalšími svědky Páně – stojí tak trochu v pozadí proroci. Připadají nám někdy příliš nesrozumitelní. Působí svým jednáním podivínským dojmem. Jejich řeč je zahalena do obrazů, znamení a symbolů. A přitom právě proroci mají zvláštní a nezastupitelný úkol v dějinách spásy, jak jsou dosvědčeny Biblí. Dokonce i Pán Ježíš byl označován jako „prorok“ (Mk 6,15; L 24,19; J 4,19). A ve svém prvním kázání v rodném Nazaretě užil přísloví: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti“ (L 4,24).

Jednou z významných prorockých postav Starého zákona je Jeremjáš. Slyšeli jsme o tom, jak byl tento prorok povolán ke svému úkolu. Bůh oslovuje Jeremjáše a chce od něho něco, co není vůbec snadné. Má být nositelem Božího slova, tlumočníkem Božího sdělení pro svůj lid, ale i pro ostatní národy a království. Bibličtí proroci byli povoláni ve zcela konkrétním čase a určité dějinné situaci. Jeremjáš měl přinášet Boží vzkazy ve velmi těžké době pro židovský národ, kdy došlo k dobytí Jeruzalém, zničení chrámu i k odvlečení do babylónského zajetí. Co znamená být v Boží službě, vidíme na Jeremjášovi. Má nést pravdivé slovo, které ho staví proti králům, proti kněžím, proti falešným prorokům, proti vlastnímu lidu. Není vítán ve své vlasti, ale ani jinde. Zakusí odcizení a samotu.

Proto se mu vůbec nedivíme, že Jeremjáš při svém povolání vyslovuje námitky a zdráhá se úkol na sebe přijmout. Jeho námitky jsou dvojího rázu. Jednak přiznává, že nemá zvláštní schopnost řeči. Podobně reagoval na Boží povolání i Mojžíš (Ex 4,10), A druhým důvodem je věk. Jeremjáš říká, že je ještě „chlapec“. A v Bibli kralické je dokonce řečeno, že je ještě „dítě.“ Jeremjáš před prorockým úkolem couvá a ohrazuje se: „Nevím, co mám říci.“ Je pravým opakem lidí, kteří vždycky vědí, co mají říci. Ke všemu se dokáží hned pohotově vyjádřit a na všechno dovedou mít ten jediný správný názor, jak se domnívají. U Jeremjáše to není jen námitka, ale i projev jeho upřímnosti. Protože jsou situace, kdy se hledají špatně slova a někdy je lépe i mlčet. Bůh však na první námitku říká, že do něho vloží svá slova. Bůh se přímo dotýká úst proroků, jako tomu bylo i v případě proroka Izajáše (Iz 6,7). Nejsou to tedy vlastní slova proroků, jejich myšlenky, nápady a úvahy, ale původ sdělení je v Bohu samém.

Druhá námitka se týká věku. Ale nemyslí se jen na věk ve smyslu, kolik je mu let, ale spíše nezralost, nehotovost k takovému úkolu. Ve společnosti se dnes dobře uplatňují mladí lidí s dobrými znalostmi a dovednostmi. V duchovní oblasti je však potřebná určitá zkušenost, vyzrálost, vytrvalost, osvědčenost. Apoštol Pavel říká: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské“ (1 K 13,11). V církvi nezáleží přesto na věku, ale důležité je, když člověk v kterémkoli věku žije svůj vztah s Bohem – ať již jako dítě, jako mladý člověk nacházející si své místo v životě, člověk ze střední generace nebo ten, kdo dospěl k věku stáří. Kdo z nás však může říci, že je dostatečně duchovně vyzrálý a zkušený. Možná jsme v něčem stále jako děti, jak si to přiznával i Jeremjáš. Nedostatek zkušeností a duchovní nevyzrálost překlene v každém věku důvěra v Boha. Tak jako Jeremjášovi Bůh slíbil, že i přes jeho nevýřečnost a nezralost, bude s ním. Nemusí se proto ničeho a nikoho obávat.

Jeremjáš byl pověřen prorockou službou, v níž mu byla předána a svěřena moc Božího slova. Tato moc je vyjádřena šesti slovesy. Z nich čtyři působí negativně – ve smyslu bořit – a dvě jsou pozitivní – stavět a sázet. Prorok žil ve velmi obtížném a smutném období, takže jeho úkolem bylo předávat kritické slovo, varování lidem z vlastního národa, ale i představitelům okolních říší, projevující svou moc útiskem a nelidskostí. Přesto i prorok Jeremjáš má svým slovem povzbuzovat a vést lidi k budování a sázení. Stavět a sázet znamená myslet na budoucnost, mít naději a spoléhat se na Boha.

I dnes Boží slovo, jako zvěst proroků a Ježíše, má odstraňovat předsudky a bořit falešné představy, ale hlavním úkolem je budovat a sázet. Máme v každé době stavět duchovní dům církve a sázet zrna dobra a Božího království tak, aby viditelně vyrůstalo v církvi i ve společnosti.

Sestry a bratři,

Kéž se dokážeme v církvi potěšovat a povzbuzovat navzájem slovem i skutkem.

Kéž přijímáme ve víře a lásce Ježíše Krista a nasloucháme především jeho slovu.

Kéž konáme pro něho a jeho království vytrvale svoji službu různými způsoby podle svých obdarování. K tomu ať nán dá Bůh své požehnání a dopřeje svou přízeň. Amen.  

 

 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.03.2019 03:01 zobrazeno: 19x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus