WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

16. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. září
Koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Studium teologie je stálé a pokorné hledání pravdy - studentské bohoslužby 3. 10. 2007

Sestry a bratři, zdravím vás při studentských bohoslužbách na počátku nového akademického roku. Pro někoho z vás je to začátek studia na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy jako takového, pro další z vás je to začátek nového ročníku, kterým se blížíte k závěru svého studia. Pro nás všechny je určeno Kristovo slovo, které nás povzbuzuje k úsilí, vytrvalosti a důvěře. „Hledejte a naleznete, proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno“ (Mt 7,7-11). 
„Hledejte,“ vyzývá nás Kristus. Čas studia je časem hledání. A platí to zejména o oboru teologie. Studium na Husitské teologické fakultě je dobou osvojování si daných znalostí této vědy i dalších oborů a odborných schopností. Studium teologie je  hledáním pravdy uprostřed omylů, iluzí, klamu a nejistoty. Je hledáním hodnot, které obstojí uprostřed složitého života. Je hledáním tváře skutečného živého Boha, který se skrývá za lidskými falešnými představami o něm (Iz 55,6.8-9). Kdo nehledá a myslí si, že už dospěl k definitivnímu poznání,  ten se může míjet cíle a smyslu teologického studia. Je to totiž trvalé vnitřní hledání, trvalé úsilí, trvalé studium, ať již je někdo v prvním ročníku nebo farářem v důchodovém věku. „Teologie přivádí člověka v úžas a nutí jej ke stálému učení,“ říká Karl Barth. „Nemůže být řeč o tom, že by se jednoho dne vyučil a že by mu pak nezvyklé mohlo připadat obyčejné, nové jako dávno známé, a podivně zarážející, že by mu zdomácnělo. Kdyby to svedl, pak by do teologie buď ještě vůbec nevstoupil – nebo by z ní byl již zase venku“ (Uvedení do evangelické teologie, cit. s. 214). Čas studia patří k nejpříhodnějším obdobím lidského života. Pro teologa je čas studia zvláštní neopakovatelnou možností pronikání do hlubin poznání Písma, tradice, tajemství světa a člověka. Je dobou vnitřního zrání. Stává se, že v náporu informací, náboženských představ dob dávných i současných, církevních sporů se člověk dostává do vnitřní krize. Místo, aby se Bohu přiblížil, tak se od něho jakoby vzdaluje. Čím více informací a dostupných znalostí, tím je vše pochybnější a nejisté. Kde je ten Bůh dětské biblické dějepravy? Ale tato krize je důležitá. Je lepší, když se prochází krizí během studia – v čase přípravy a ne až po ustanovení do duchovenské služby v náboženské obci. Lepší, když prožije krizi sám, než aby ji prožívali s ním druzí. „Temná noc ducha, v níž je člověk vystaven Božímu mlčení, tedy zakouší Boží nepřítomnost, je nesmírně důležitým časem jeho duchovního růstu a zrání“ (T. Halík, Noc zpovědníka). Člověk si musí něco vnitřně prožít, aby mohl ze své víry druhým později něco předávat.
To, co je zvláštní na studiu teologie, je propojenost tohoto oboru s duchovním životem a modlitbou. Kristus říká: „Proste.“ Člověk zasažený teologií o pravdu prosí. Člověk se pravdy nikdy nezmocní. Pravda se otevírá. Bůh sám se pokornému člověku dává poznávat (Mt 11,25-27). Zdeněk Trtík, teolog naší církve, říká: „Zrovna, když se lidský rozum nejvíce namáhá proniknout k Bohu, Bůh se poznat nedává. A třebas tehdy, když se člověk tohoto úsilí vzdal, poznal svou bezmocnost i omyl, setkává se s Bohem“ (Teologické úvahy, s. 133).
Přesto Ježíšovo slovo je proti rezignaci studenta i kteréhokoliv člověka, který si v životě říká: „Nebudu již nic hledat. Stejně to nemá smysl.“ „Nebudu o nic prosit.“ „Nebudu se přece nikoho o nic doprošovat.“ A známe situaci, kdy se ocitneme u zavřených dveří, kde je napsáno nevstupovat či neklepat. Váháme. Zaklepat nebo nezaklepat? Například student chodí kolem dveří pracovny profesora nebo děkana a váhá, jestli má zaklepat. Máme dojem, že tam nikdo není nebo tam je někdo, koho naše problémy nezajímají. To samozřejmě není příklad teologické fakulty, kde se očekává přece jen osobnější přístup. – Před některými zavřenými dveřmi si člověk říká: „Když zaklepu, tak stejně nikdo nepřijde otevřít. Můžeme mít dojem, že i naše dveře k Bohu jsou zavřené a Bůh má jiné starosti, než aby se zabýval právě mnou a mým problémem. Jenže Kristu říká: „Klepejte.“ A to ne potichu, ne jen jedním prstem, ale o říká přímo “Tlučte.“ Ježíšovo slovo je povzbuzením k velké důvěře, že naše hledání a prosby neskončí u zavřených dveří. Bůh o nás ví a má o nás zájem. Naše hledání není zbytečné, naše prosby budou vyslyšeny a naše nepřeslechnutelné klepání na dveře Božího domu přece jen nezůstane bez odpovědi. Bůh v Kristu nám otevírá dveře k plnosti života. „Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít“ (Zj 3,8).
Studentky a studenti, sestry a bratři, na začátku nového akademického roku nás Kristus povzbuzuje k úsilí, vytrvalosti a důvěře v toho, jehož můžeme poznávat a jemuž můžeme svým myšlením a životem v tomto čase a v tomto světě sloužit.

 

Tomáš Butta



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 04.10.2007 03:40 zobrazeno: 3196x