WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

20. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. října
Koncert ve Svinově
28. října
Modlitba za domov

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

L 3,1-6 Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky

Kázání na první neděli adventní – kostel sv. Václava Na Zderaze v Praze 2 - prosinec 2007

Sestry a bratři, dnešní čtení určené pro tuto první adventní neděli se týká Jana Křtitele. Přečtený oddíl z Lukášova evangelia můžeme rozdělit na dvě části. Ta první část tvoří úvod a historické zarámování Janova vystoupení. Druhá část obsahuje vlastní zvěst. Ve zkratce ji můžeme vyjádřit slovy proroka Izajáše: „Připravte cestu Páně.“ Ale ani ten úvod s mnoha údaji nemůžeme nechat bez povšimnutí. Vidíme, že je zde uvedeno několik zeměpisných míst – Judsko, Galilea a další. Jsou zde jmenovány osobnosti tehdejší doby – římský císař Tiberius (žil od roku 42 př. Kr. do 37 po Kr.), Pontský Pilát (v Judsku vládl v letech 26-36 po Kr.), král Herodes (4 př. Kr. – 34 po Kr.) a velekněží Annáš a Kaifáš. Evangelista a starověký historik Lukáš začíná od císaře, pokračuje přes místní vládce a končí u náboženských vůdců tehdejší doby.
Číst o Tiberiově životě a povaze není žádná radost. U vojáků byl oblíben, ale na císařském dvoře plném intrik nikoliv. První muž tehdejšího světa byl stokrát oklamán a zrazen i těmi nejbližšími. Naháněl druhým strach, ale sám se přitom bál o svůj život. Ani vládci na nižších úrovních na tom nebyli lépe. Pontský Pilát nebyl v rozhodující chvíli schopen se postavit na stranu spravedlnosti. Ani Herodes Antipas, syn Heroda Velikého se nevyznačoval velkými morálními kvalitami. Annáš a Kaifáš byli velekněží žijící v Jeruzalémě a působící v chrámě. Úřad nejvyššího velekněze byl tehdy pod dohledem Římanů, kteří na něj dosazovali sobě oddané lidi. Kaifáš se obratným způsobem udržel v úřadě 19 let. Byly to z lidského pohledu velké postavy, které píší dějiny. Jsou to ti, kteří mají moc a rozhodují o druhých. Ale jsou to současně postavy starého světa – slovy proroka –  světa plného propastí lidského hříchu, vyvýšených pahorků lidské pýchy i křivých cest charakteru a jednání.
Z hlediska Božích dějin je tou nejdůležitější událostí, o které píše evangelista Lukáš, že se „stalo slovo Boží k Janovi“. Boží slovo, výzva, napomenutí, povzbuzení, zaslíbení je vždy konkrétní: Týká se konkrétního místa, konkrétní doby. To vidíme již u starozákonních proroků. Také jejich zvěst je dějinně zarámována. Častokrát ve Starém zákoně čteme: „Za dnů krále …(uvedeno jméno)… se stalo slovo Boží k proroku Jeremjášovi (1,1), Amosovi (1,1), Ageovi (1,1) a podobně.  Časové a zeměpisné údaje se mění, vládcové se střídají, ale Boží slovo zůstává stejné. Čas mu neubírá ani na jeho pravdivosti ani na jeho naléhavosti. Boží slovo vyslovené skrze Jana Křtitele před mnoha staletími je aktuální i v naší době. I my vyhlížíme zrakem víry k Božímu království. Hledíme k tomu neviditelnému, které je věčné. Naše očekávání je zesíleno právě v adventním čase. Bůh přicházející v Kristu je blízko. „Připravte cestu Páně!“ vyzývá i nás Jan Křtitel.  
Dávné slovo proroka Izajáše zaznamenané ve 40. kapitole zaznívá z úst Jana Křtitele na judské poušti s novou naléhavostí před příchodem Krista. Čeští bratři toto slovo vykládali duchovně. V jejich výkladu jsou v duchovním smyslu „údolím lidé pro hříchy zarmoucení, kteří mají být potěšováni, vyvyšováni a na nohy postavováni“. Horou a pahorkem jsou míněni „lidé pyšní na svých spravedlnostech spoléhající, jimž se Bůh protiví (1 Pt 5,5)“. Vyjdeme-li z obrazného výkladu Kralických, pak propast je stav člověka, který je dole. I my jsme někdy dole. Člověk může prožívat bezednou hlubinu beznaděje. Hory a pahorky naproti tomu vyjadřují lidskou sebejistotu, velikášství, domýšlivost a pýchu, která bude snížena. Nikdo není tak dole, aby ho Bůh nemohl pozdvihnout. A nikdo není tak nahoře, aby mu Bůh nemohl připomenout, že jestliže nebude pokornější, neobstojí. Křivá cesta vyjadřuje pokřivenost lidského charakteru a lidského jednání. Taková cesta k Božímu království nevede. Proto žalmista volá: „Hospodine, svou cestu přede mnou učiň přímou“ (5,9).
Sestry a bratři, otevírá se pro nás čas adventu a tím i celý nový církevní rok. A ještě jeden začátek je spojen s dnešní nedělí. Je to přistupování jedné mladé sestry ke svátosti večeře Páně. Sestra Zora přistoupí po přípravě k večeři Páně, která vyjadřuje naše stálé obnovování ze zdrojů Ježíšovy lásky. Navzdory všem vnějším podmínkám a okolnostem se „vnitřně den ze dne obnovujeme“ (2 K 4,16). V této naději evangelia a vnitřní obnovy z Božího slova a svátostné blízkosti Ježíše můžeme procházet adventem vstříc Vánocům, kdy slovy proroka „Každý tvor uzří spasení Boží.“
Předvánoční čas můžeme prožívat jako dobu nervozity a stresu nebo doby milosti. Kéž nám Bůh pomáhá tuto dobu prožívat jako čas milosti. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 06.12.2007 09:34 zobrazeno: 2872x