WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

12. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Zpráva patriarchy pro církevní zastupitelstvo

1. Dvě významná výročí v roce 2007
Na rok 2007 připadla dvě významná výročí pro naši církev spojená s rokem 1927 a s rokem 1947. Rok 1927 je rokem, kdy zemřel první patriarcha naší církve ThDr. Karel Farský. Toto 80. výročí jsme si připomínali na řadě míst a několika akcemi – zejména celocírkevní poutí do jeho rodiště ve Škodějově u Semil. Kázal jsem nejen při poutní bohoslužbě pod širým nebem ve Škodějově (16. 6.), ale také v Plzni při zahájení výstavy (20. 5.), v Kostelní Lhotě (23. 5.) a v Lounech (12. 6.). V Praze se konalo sympozium o modernismu (15. 6.) a na Husově institutu teologických studií konference (26. 11.). O Karlu Farském jsem měl pořad pro rádio Proglas a o jeho životní cestě a teologickém myšlení jsem promluvil v rámci Akademie u sv. Mikuláše (19. 5.) (Butta, T.: Životní cesta a teologické myšlení Karla Farského. V: Akademie u sv. Mikuláše. Sborník přednášek 2006/2007. Praha 2007, s. 75-85).
Druhé výročí se vztahuje k přijetí svátosti kněžského svěcení prvními ženami v Církvi československé husitské v roce 1947. Tato událost byla připomenuta důstojně i v srdečné atmosféře na teologické konferenci vedené sestrou biskupkou Mgr. Janou Šilerovou v Brně. Z konference byl vydán sborník referátů, podněty i osobní svědectví sester duchovních (Ženy duchovní v CČSH 1947-2007. Tiskové centrum při diecézní  radě CČSH Brno 2007).

2. Usnesení ústřední rady k aktuální teologické a společenské problematice
Uvádím konkrétní usnesení z období od počátku svého vstupu do služby patriarchy z toho důvodu, aby tato stanoviska naší církve vešla v širší známost. Dokládají živá témata našeho duchovního a společenského obzoru, ve kterých hledáme orientaci a k nimž máme zaujmout pastýřsky jasný postoj.
Jedním ze žhavých témat společenské, ekumenické i naší vnitrocírkevní diskuse se stala homosexualita vzhledem k přijetí zákona o registrovaném partnerství s účinností od 1. 7. 2006. Z listopadu 2006 je naše vyjádření obsahující odmítnutí církevního obřadu homosexuálům, který by připomínal svátost manželství (Usnesení 1.8/74).
Žijeme v multikulturním a v multináboženském prostředí. Naše sbory jsou vyhledávané i pro různé kulturní a náboženské akce. V jednom z pražských sborů byla například do centra liturgického prostoru umístěna socha Buddhy a relikvie buddhistického náboženství. K této otázce se vyjádřila ústřední rada svým usnesením, že o akci, která není v kontinuálnosti s křesťanskou tradicí, je nutné předem informovat diecézní radu, která k tomu zaujme stanovisko (Usnesení 1.10.3/74). Naše církev se vyznačuje otevřeností a vstřícností, přesto je třeba mít na zřeteli, že sbory a modlitebny jsou především prostorem pro hlásání křesťanského poselství a slavení svátostí. Teolog Hans Küng vyslovuje zásadu: „Dbát na otevřenost vůči všemu nekřesťanskému, a zároveň zabraňovat veškeré nekřesťanské konfúzi (Küng, H.: Být křesťanem. Brno 2000, cit. s. 43).
Jiným stále nepříjemně odkrývaným tématem je vyrovnávání se církví s vlastní minulostí v období totality. Z rozhodnutí ústřední rady se uskutečňuje historický výzkum údobí 1945-1989. Jeho cílem je objektivní zhodnocení tohoto období v nedávných dějinách (Usnesení 1.9/79). Naše církev se musí zabývat vlastní historií nejen počáteční, ale i tou nedávnou. V této spojitosti je třeba ocenit důkladnou práci historika dr. Jaroslava Hrdličky o patriarchovi dr. F. Kovářovi (Hrdlička, J.: Život a dílo prof. Františka Kováře. Příběh patriarchy a učence. Brno 2007).  Perzekvovaným osobnostem z řad naší církve se věnuje ve svém výzkumu Mgr. Martin Jindra (Jindra, M.: Strážci lidskosti. Praha 2007).
Znakem současné doby i naší každodenní praxí jsou ekumenické vztahy. Dne 22. ledna 2007 jsem podepsal za Církev československou husitskou Směrnici pro růst spolupráce mezi církvemi v Evropě, zvanou CHARTA OECUMENICA, v rámci České republiky. Církevní zastupitelstvo dodatečně schválilo tento podpis (Usnesení č. 34 z 9. 6. 2007). Celoevropské ekumenické setkání na evropské úrovni se uskutečnilo letos v září v Sibiu v Rumunsku. Naše církev byla zastoupena šesti delegáty na této akci, z níž vzešel závěrečný dokument vyzývající k ekumenické spolupráci a křesťanské angažovanosti (Poselství 3. evropského ekumenického shromáždění v Sibiu. Český zápas č. 40).
Jestliže v konkrétní podobě se na řadě míst daří ekumenická spolupráce a jsou rozvíjeny osobní přátelské vztahy – je to i moje zkušenost – v oblasti teologické shoda vzhledem k dogmatickým pozicím jednotlivých církví nepanuje. Rozruch vyvolal římskokatolický dokument Kongregace pro nauku víry s názvem „Odpovědi na otázky týkající se některých aspektů nauky o církvi“ ze dne 29. června 2007 a zveřejněný 10. července 2007. Naše církev na tento ekleziologický dokument také reagovala. Podklad tohoto našeho stanoviska připravil bratr biskup ThDr. Petr Šandera, předseda naukového výboru. Je konstatováno, že ekleziologie Římskokatolické církve je jedním z pojetí, nikoliv jediným, neboť existují i jiná legitimní z pohledu Božího zjevení z Písma svatého. V naší teologické reakci se vychází ze Základů víry, kde je řečeno, že hlavou Boží církve je Ježíš Kristus (Základy víry CČSH ot. 27). „Panství našeho Pána nad celou Boží církví nás vede k modlitbě a úsilí o ekumenickou jednotu víry, naděje a lásky i života a díla všech církevních organizací a křesťanů na celém světě“ (Základy víry CČSH ot. 29). Naše vyjádření končí vybídnutím věřících k ekumenické otevřenosti a vstřícnosti i přes nejrůznější překážky (K vatikánskému dokumentu. ČZ 2007, č. 37).
Z nedávné doby pochází prohlášení biskupského sboru k pochodu neonacistů (ČZ č. 47). Svůj postoj jsme vyjádřili na shromáždění na podporu židovských spoluobčanů na Staroměstském náměstí v Praze účastí sestry biskupky Jany Šilerové, bratra biskupa Štěpána Kláska a mojí účastí, i přítomností dalších duchovních a studentů Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Hodnoty demokracie nejsou samozřejmé a je třeba říci ne projevům totality, násilí a nelidskosti v jejich počátcích.
3. Základní údaje o duchovní správě a některé její aktuální oblasti

O situaci naší církve vypovídají statistické údaje, které bude třeba v následujícím období s větší přesností aktualizovat, shromáždit a vyhodnotit. Naše církev má podle poslední statistiky z roku 2001  přihlášených 99 103 členů, což je 1 procento z obyvatel České republiky. V 6 diecézích a v 296 náboženských obcích koná duchovní správu 217 duchovních kněží a 26 duchovních jáhnů. Mužů duchovních je 132 a žen 111. Z celkového počtu duchovních kněží a jáhnů 243 je 70 pracujících důchodců. Na duchovní správě se podílejí kazatelé  v počtu 106, z tohoto 44 v pražské diecézi, a 83 pastoračních asistentů, z toho 61 v pražské diecézi.  Mužů kazatelů je 31 a žen kazatelek 75, pastoračních asistentů mužů 25 a pastoračních asistentek žen 58. Aktuální téma naší současné situace v církvi je výkon duchovenské služby a kvalifikační předpoklady pro ni. Úkolem zastupitelstva je přijmout základní normy, které pak budou v církvi respektovány a naplňovány. Přípravou materiálu byl pověřen bratr prof. ThDr. Zdeněk Kučera, přednosta naukového odboru, a dotýká se vzdělávání duchovních na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, výchovy v Bohoslovecké koleji dr. Karla Farského, vzdělávání kazatelů a pastoračních asistentů na Husově institutu teologických studií a v diecézních kurzech. Z hlediska perspektivy církve i společenské prestiže je třeba dbát na kvalifikaci duchovních, posílit činnost v oblasti duchovní péče a vzdělávání zaměřené na mladou generaci a také diakonickou činnost a sociální práci církve.
V rozhovoru mezi církvemi a státem o novém připravovaném zákoně se upozorňuje mimo jiné též na přínos církve pro kulturní dědictví naší země. Nejen historické římskokatolické kostely, ale také naše husitské sbory jsou součástí kulturního dědictví naší vlasti. Péče o sbory a odpovědné spravování majetku je viditelným vyjádřením naší víry v našeho Pána a naděje ve svou církev, která je součástí univerzální Kristovy církve. Jsme vděčni za to, že se letos mohla uskutečnit náročná oprava budov ústředí naší církve v Praze 6 – Dejvicích za finanční podpory státu. Tato renovovaná budova s kalichem a s „husitským sluncem“ se stala přirozenou architektonickou dominantou nově zbudovaného a upraveného náměstí. Uvědomujeme si, jaké hodnoty duchovní i hmotné nám předcházející generace předaly. Pojednání o sborech naší církve, které vynikají krásou architektury a liturgického umění, se vyskytují i v knihách mimocírkevního charakteru, jako například čtyři pražské sbory v publikaci Jana Žáčka. PhDr. Bohdan Kaňák zpracoval Husův sbor v Olomouci. Náboženské obce vydávají samostatné publikace u příležitosti svých výročí. Informativní a přehlednou publikaci o naší církvi připravil bratr prof. ThDr. Milan Salajka vydanou za podpory náboženské obce v Praze 1 – Starém Městě (Salajka, M.: Portrét CČSH. Praha 2007).
Poděkování
Děkuji sestrám a bratřím, členům biskupského sboru, ústřední rady, pracovníkům úřadu ústřední rady, duchovním a aktivním členům naší církve za jejich projevy upřímné a odpovědné víry, za uskutečněné dílo, za trpělivé nesení tíže a zkoušek a za věrohodnou službu evangeliu, ke které jsme byli z Boží milosti povolání.
V Praze dne 6. 12. 2007

Tomáš Butta



Tomáš Butta

Helena Bastlová publikováno: 10.12.2007 03:31 zobrazeno: 3538x