WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Navštivte e-shop eblahoslav.cz Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Třetí neděle adventní


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. prosince
Adventní koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Za 7, 4-10 Postní kázání proroka Zacharjáše

Vratimov a Opava – únor 2008 Jk 2,14-17 Mt 7,14-17

Sestry a bratři, setkáváme se v čase předvelikonoční přípravy -  v postní době. Pro mnohé ztratil půst smysl. Naopak člověk si dnes chce co nejvíce užít. Řídí se heslem „Žijeme přece jen jednou.“ Proto je důležité v životě o nic nepřijít a nic si neodepřít. Jsou však lidé, kteří se v tomto čase řídí církevními zvyklostmi. Drží, když už ne přímo čtyřicetidenní půst, tak alespoň v předepsaných dnech – na popeleční středu, na Velký pátek či každý pátek.
Jaký má pro nás význam půst? Má ještě vůbec nějaký smysl? S takovým dotazem přišli do Jeruzaléma muži v době proroka Zacharjáše. Ptali se, jestli mají dodržovat smuteční a postní dny. Zvyklost držet smutek a půst v určitých dnech měla svůj původ v tragických událostech, které prožili Izraelci ve svých dějinách. Zejména se jednalo o zničení jeruzalémského chrámu v roce 586 před Kristem. Na památku této neblahé a tragické události drželi Izraelci smutek a postili se. Činili tak po dobu 70 let. Ale situace se změnila. Za vlády perského krále Dareia se mohli židé po návratu do své vlasti opět pustit do stavby a obnovy chrámu. Chrám byl znovu postaven. Konala se v něm bohoslužba k poctě jediného Hospodina. Přinášeli se oběti. Židé si kladli otázku: „Proč tedy ještě oplakávat dřívější zničení chrámu? Neměly by se naopak konat oslavy? Vždyť znovu vybudovaný chrám je dokladem toho, že Bůh se ke svému lidu přiznal a odpustil mu. Neztratil proto čas smutku a odříkání svůj smysl?
Tato otázka se stala důvodem pro postní kázání proroka Zacharjáše.
         Nejprve prorok Zacharjáš říká, co není podstatou postu. Zacharjáš sděluje, že nezáleží v prvé řadě na jídle, jestli člověk něco jí nebo nejí. Tak se běžně chápe půst, že si odřekneme jídlo a zejména maso. Ale už církevní otec Augustin upozorňoval, že půst nespočívá v jídle, v odřeknutí se masa. Uváděl proto biblické příklady. K hříchu a přestoupení Boží vůle nedošlo kvůli vepřovému masu, ale kvůli ovoci. Adam s Evou jedli jablko a tak přestoupili Boží přikázání. A také Ezau nezapřel své prvorozenství kvůli masitému pokrmu, ale kvůli – čočce.
           Pravý půst podle proroka Zacharjáše není rituálem ani zvyklostí, nezáleží ve zřeknutí se jídla, ale má být vnitřní proměnou. Ve stejném smyslu hovořili i církevní otcové. Pravý půst je zřeknutím se zlého myšlení a jednání. Starozákonní prorok Zacharjáš vyzývá k proměně srdce i jednání, nitra i našeho vnějšího způsobu chování. „Nikdo ať ve svém srdci nezamýšlí proti bratru nic zlého.“ „Ať každý prokazuje svému bratru milosrdenství a slitování,“ volá prorok. Tím se od otázky pokrmů dostáváme k otázce našeho srdce. Vždyť jak říká Ježíš: „Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje“ (Mt 15,11). A pokračuje: „To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje“ (Mt 15,18). A lidské srdce je velmi nevyzpytatelné. V lidském srdci, v našem nitru se hromadí zlé myšlenky a záporné city vůči druhým lidem. Půst se má odehrávat v našem nitru, v překonávání sebe sama, těchto záporných myšlenek a pocitů. „Člověk je tím větší, čím více zla v sobě přemohl“ (J. Kubíková, Živá je řeč Boží, s. 115).
         Nejen vnitřní zápas se sebou samým, ale prokazování dobra a milosrdenství a zjevné konání skutků lásky jsou od nás požadovány. To je pravý půst podle proroka Zacharjáše. Podobně mluví i apoštol Jakub: „Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?“ (Jk 2,14n). Nestačí někdy pouze dobré slovo a přitom neudělat nic, aniž bychom druhému konkrétně pomohli. V tomto základním má postní doba stále svůj význam. Půst je vhodným časem pro probouzení lidského soucítění a vnímavosti pro druhé.
         Jaký ohlas mělo Zacharjášovo kázání? Posluchači jeho doby se obrátili zády, zacpali si uši a srdce měli jako z křemene (Za 7,11n). Srdce z křemene je srdcem bez citu, bez soucítění s druhými, bez lásky. Půst znamená myslet na trpící a strádající. A můžeme tento pohled na trpící učinit ještě konkrétnějším a osobnějším. Půst znamená myslet na trpícího Ježíše. Vždyť Ježíš přijal na sebe úděl všech trpících, opuštěných a slabých. Proto v postní době máme mít před sebou obraz trpícího Ježíše. Tento obraz v nás má vyvolat soucit a současně i rozpoznání nesmyslnosti zla, které si my lidé navzájem někdy působíme. Kázání proroka Zacharjáše o pravém postu vede k lásce a soucitu s druhými, které Bůh v nás chce působit. Tím má být naplňován postní čas i dnes. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 14.03.2008 12:59 zobrazeno: 3562x