WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

24. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Mt 28,1-8 Pojďte se podívat na místo, kde ležel

Kázání na Hod Boží velikonoční v chrámu sv. Mikuláše v Praze – březen 2008 Mt 16,21; 2 K 5,16-21

Velikonoční pokoj a naději vám všem, sestry a bratři!

 

„Pojďte se podívat na místo, kde ležel“ nebo jak slyšíme v Bibli kralické: „Pojďte, vizte místo, kde ležel Pán.“
Když slyším tato slova, tak si vzpomenu na návštěvu svaté země, svatého města Jeruzaléma, nejposvátnějšího místa křesťanů – chrámu Božího hrobu.
V místech, kde bylo Ježíšovo tělo po ukřižování položeno do hrobu, byl později vystavěn chrám. Původní chrám byl postaven za císaře Konstantina Velikého a pak znovu vystavěn v období křižáckých výprav. Byl ničen lidskou rukou i zemětřesením. K tomu místu se upírá pozornost věřících po staletí. Navštěvuje je veliké množství poutníků – křesťanů z celého světa. Projdeme labyrintem úzkých uliček až k chrámu Božího hrobu – pozoruhodné stavbě. Když se dostaneme dovnitř, čekáme dlouhou frontu u rotundy uprostřed. A pak se vstupuje po jednom do hrobu. Čekáme, co tam bude … a není tam nic.
         „Pojďte se podívat na místo, kde ležel.“ Tato slova z úst Božího posla slyšely jako první ženy o velikonočním jitru. Také viděly jen prázdný hrob. Místo, kde bylo před tím položeno tělo Mistra a Pána – milovaného Ježíše, bylo prázdné. Prázdnota hrobu, prázdné místo umožňuje dvojí výklad, dvojí přístup. Buď zůstane prázdnota beznadějnou nicotou a nebo je naplněna vírou a nadějí velikonočního evangelia.
         Prázdným hrobem se rozeznělo velikonoční evangelium, které první zaslechly podle svědectví Matouše dvě ženy – Marie Magdalská a ještě druhá Marie. Můžeme slyšet na adresu křesťanství námitky: „Vaše křesťanské Velikonoce jsou zvláštní. Velikonoce mají být přece radostné svátky spojené s kraslicemi, kuřátky, jarní přírodou. Proč kříž a hrob?“ Ačkoliv nás velikonoční příběh vede ke hrobu, není příběhem strachu, ale radosti. Křesťanské Velikonoce nejsou zaměřeny na záhrobní jevy a hrůzu vyvolávající přízraky. Ženy slyší ujištění: „Vy se nebojte.“ Slyší také, že Ježíš patří životu, ne smrti.
         A přece se hovoří v evangeliu i o strachu. Bály se ženy a měli strach i vojáci, kteří dostali úkol hlídat Kristův hrob. Ježíš v jedněch vzbuzuje úzkost a druhým přináší radost. Ženy, které upřímně hledaly Ježíše, konaly pro něho službu, patřily k jeho učedníkům, pocítí velkou radost nad tím, že se jeho slovo potvrdilo. Naopak ti, kteří sloužili ve svém životě někomu jinému či něčemu jinému, ať již Pilátovi nebo penězům, pocítí strach a velikonoční evangelium je zaskočí. Ti, kteří druhým působili strach, sami se budou bát. Ti, kteří druhým působili zlo, obrátí se toto zlo proti nim samotným. Protože Kristus přemohl zlo světa i smrti. Ti, kteří upřímně hledají Ježíše a věrně mu slouží, ti pocítí radost. I vy máte nyní zármutek. Ježíš ujišťoval své věrné: „Máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme“ (J 16,22). Když odcházejí ženy od hrobu,  tak jdou předat velikonoční evangelium s radostí, dokonce s velikou radostí.
Ještě je důležitá výpověď ve velikonočním evangeliu podle Matouše. Ženy měly vyřídit učedníkům, že Vzkříšený Ježíš „jde před nimi do Galileje“. Galilea znamená nový počátek. V Galileji všechno začalo (Mt 4,12-16). Tam byl počátek jeho pozemského působení, tam také začíná nový čas po jeho vzkříšení. Tam, kde byl se svými učedníky v galilejských městečkách a osadách i na jezeře při rybolovu, tam bude s nimi opět. I když v jiné podobě. Ne již ve fyzické, pozemské podobě, ale jako vítězný a vzkříšený Pán. Na hoře učedníky vzkříšený Kristus vysílá do světa, aby křtili a vyučovali (Mt 28,16-20). Proto se od nejstarších dob koná v době Velikonoc křest. Křest vyjadřuje tajemství nového života v Kristu. Kdo je v Kristu, je nové stvoření (2 K 5,17). Náš život má ve světle velikonočního rána nový rozměr, novou naději.
Vraťme se ještě k tématu prázdného hrobu. Je to obraz prázdnoty. Cesta věřících žen vedla do prázdnoty hrobu. Ve své duchovní cestě za Ježíšem se i my můžeme dostat do prázdnoty. Místo živého společenství s Ježíšem máme pocit vnitřní prázdnoty, místo nadšené víry se nás zmocňuje skleslost. Tato prázdnota není tím posledním. Bůh má moc proměnit tuto prázdnotu, naplnit svou církev i každého jednotlivého věřícího mocí nového života. Moc Vzkříšeného se projevuje stále. I my se můžeme radovat z velikonočního evangelia, neboť Ježíš je vítězem a dárcem nového života i pro nás. V jeho moci veškerá temnota bude prozářena velikonočním světlem a prázdnota naplněna novým životem a novou nadějí. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 02.04.2008 01:24 zobrazeno: 2675x