WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Pátá neděle postní (Judica)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Gn 50,15-21 Lidé zamýšlejí zlo, ale Bůh to obrací v dobré

Kázání při bohoslužbě slova na církevním zastupitelstvu – červen 2008 Ž 103,1-5; Mt 18,21-22

Sestry a bratři,

        setkáváme se k dnešnímu jednání jako zástupci jednotlivých diecézí a celku Církve československé husitské. Než zazní naše lidská slova – zprávy a diskuse, má zaznít nejprve Boží slovo z Písma. Biblické texty na zítřejší 4. neděli po svatodušních svátcích propojuje téma odpuštění. Odpuštění je složitým procesem. Je to víc než mávnutí ruky nad tím, co se stalo a co již nelze vzít zpět. Vidíme to na příběhu o Josefovi. Co všechno musel prožít a co všechno museli prožít jeho bratři, než si uvědomili svou vinu a nastala chvíle odpuštění! K odpuštění došlo při setkání v Egyptě, jak je o tom pojednáno ve 45. kapitole knihy Genesis. Ale ani tím ještě všechno neskončilo. I když již k odpuštění došlo, minulý hřích se opět může po čase vynořit  a činí tak člověka nejistým a nešťastným. Také Jákobovi synové po smrti svého otce pocítili znovu výčitky svědomí. Chtěli mít opět jistotu, že Josef s nimi nebude jednat tak, jak oni jednali s ním, že jim to nevrátí. S obavami si kladou otázku: „Jen aby na nás Josef nezanevřel a neodplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili“ (v. 15). Je to lidské, zanevřít na toho, kdo nám ublíží, a vyčkat na první příležitost, abychom mu to mohli vrátit. Obavy bratří, kteří se provinili, byly proto oprávněné.
         A tak přicházejí bratři za Josefem a padají před ním na zem. Na Jákobových synech a Josefových bratrech vidíme veliké výkyvy ve vztahu k Josefovi. Na jedné straně byli schopni nenávisti vůči němu. Na druhé straně projevují bezmeznou úctu vůči němu. Ono to totiž spolu může souviset. Buď lidé někoho nenávidí nebo uctívají, a není nic mezi tím. Některý člověk je nekriticky uctíván a vzápětí se stane terčem nejtvrdší kritiky. Anebo lidé někoho nesnášejí, ale jakmile získá postavení, tak se mu podbízejí. Takový přístup – buď nenávist na jedné straně nebo uctívání - prozrazuje lidskou nevyrovnanost a nekritičnost. Chybí odstup, chybí střízlivost, chybí realistický pohled na člověka s jeho klady i zápory.  Když padli bratři před Josefem  na zem, on jen řekl: „Což jsem Bůh?“ Ano, v pohanském egyptském prostředí bylo běžné uctívání člověka jako boha. Ale ne ve věřícím lidu, kde Josef je jen jeden z bratří. Také apoštol Petr, když byl uctíván nepatřičným způsobem, řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk“ (Sk 10,26). Petr tak prokázal, že je skutečný služebník Ježíše. Není sebestředný člověk pěstující kult své osobnosti. Josefův postoj je pravým opakem neomezené a vyžadované autority náboženského vůdce, pro kterého jím ovlivnění lidé dělají vše, pro kterého se stanou třeba i dobrovolně otroky.
         Josef připomíná bratrům: „Vy jste zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro.“ Tento verš je klíčem k celému příběhu o Josefovi. Lidé zamýšlejí zlo. V knize Genesis je dokonce řečeno, že od mládí je každý výtvor lidské mysli zlý (Gn 6,21). V čem spočívalo zlo bratří? Můžeme jejich jednání s Josefem shrnout slovy – závist, výsměch a nenávist. Záviděli mu, co měl on, a oni ne. Vysmívali se mu pro jeho schopnosti. A nenáviděli ho tak, že ho nejprve vhodili do cisterny v Dótanu a pak prodali do otroctví. Jákobova rodina není běžná rodina, je rodinou víry. Je předobrazem Kristovy církve. Do rodinných vztahů se dostane zlo a stejně tak i do církve. Někdy se skrývají zlé úmysly za něčím zdánlivé dobrým. Ne všechny lidské myšlenky a úmysly jsou správné a slouží k prospěchu, někdy jsou projevem sobeckých zájmů jednotlivců či skupin. V myslích lidí může zvítězit zlo a také se projevit. Tak jako se zlo projevilo mezi bratry v Jákobově rodině. Na rozdíl od nás lidí Bůh zamýšlí dobro. To je jistota a naděje našich složitých příběhů a mezilidských vztahů, že Bůh zamýšlí naše dobro. A nejen zamýšlí, ale také skrze Ježíše Krista pro nás činí. „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Ř 8,28). To spatřujeme právě na praotci Josefovi a na jeho příbězích. Bůh i lidské zlo obrátil v dobré. Jen ten, kdo toto Boží dobro, Boží lásku a pomoc smí navzdory lidskému zlu poznat, zakusit a prožít, ten je také schopen druhým velkoryse odpustit. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 18.06.2008 01:54 zobrazeno: 2630x