WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Čtvrtá neděle postní (Laetare)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

28. března
VIVAT COMENIUS

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Husova stálost křesťanského přesvědčení

Promluva ke svátku M. J. Husa na Kozím Hrádku, 6. 7. 2008 Ž 119,89-96 2 Tm 3,10-15 L 4,42-5,3

Sestry a bratři, setkáváme se dnes na svátek Mistra Jana Husa zde na Kozím Hrádku nedaleko Tábora, v místě spojeném s působením českého reformátora. Jan, který pocházel z jižních Čech, odešel na studia do Prahy. Získal tam vzdělání na Karlově univerzitě, stal se knězem, dosáhl postavení rektora a byl nejoblíbenějším kazatelem Prahy. Dostal se na vrchol, ale pak přichází pád. Navrací se zpět do jižních Čech jako pronásledovaný a nežádoucí kacíř. Při prvním pobytu ve vyhnanství není dosud známo místo, kde se ukrýval. Když psal dopisy, tak neuváděl ani datum ani místo.

Po druhém odchodu z Prahy roku 1413 pobýval zde na Kozím Hrádku do léta 1414. Tady v ústraní se věnoval psaní spisů, jako je latinský spis O církvi a česky psaná Postila, kterou dopsal 28. října 1414 právě tady. Vedle psaní současně ve zdejším okolí kázal. Jezdil po hradech, městech a vesnicích. Kde mu kněží nedovolovali kázat v kostele, kázal ve městech, po hradech, na polích i v lese. Zmínka je o tom přímo v jeho české Postile. Roznesla se legenda, že sloužil mši i ve stodole, jak je to vyjádřeno v dobové veršované skladbě. Kázáním venku pod širým nebem mistr Jan Hus napodoboval Ježíše, který se také neomezoval na chrám či synagogy, ale kázal na nejrůznějších místech ve volné přírodě. Za Mistrem Janem přicházeli lidé ve velikém množství pěšky, ale jezdili i na koních nebo na vozech. Jeho osobnost zvláštním způsobem posluchače přitahovala.

Čím to bylo? Je pro nás Jan Hus zajímavou a přitažlivou osobností i dnes? Do jaké míry může být člověk žijící ve středověku – v době od naší tak vzdálené – pro nás příkladem? Mladá generace má dnes jiné vzory a jiné příklady životní úspěšnosti, než je středověký kazatel ochotný pro své přesvědčení trpět. Na mistra Jana Husa existuje dvojí pohled. Jinak ho viděli a vidí přátelé a příznivci, a jinak ho viděli a vidí nepřátelé a kritici. Čeští a moravští páni ve svém stížném listě do Kostnice ho charakterizují jako člověka dobrého, spravedlivého a křesťansky věřícího. Stejně tak i v Osvědčení pražské univerzity je popsán Hus jako muž vynikající vzdělaností, přitom pokorný a zbožný. Ale jeho nepřátelé a kritici ho viděli a vidí jinak. Postrádal prý smysl pro taktické chování a zbytečně si dělal nepřátele, neměl smysl pro realitu a žil subjektivním přesvědčením. Nevěděl si rady v právním jednání a při procesu se dopouštěl chyb. Kým je Hus pro nás dnes? Pro nás, kteří se inspirujeme odkazem české reformace, je především kazatelem evangelia.

Ve druhém listě Timoteovi ve 3. kapitole slyšíme: „Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly“ (v. 10-11). Těmito slovy se obracel apoštol Pavel na svého mladšího spolupracovníka a pokračovatele Timotea v době počátku křesťanství. A stejně tak je možné tato apoštolova slova vztáhnout na apoštola a misionáře českého národa mistra Jana Husa, žijícího ve středověku. Máme možnost sledovat jeho učení, jeho způsob života, jeho víru, jeho lásku, trpělivost i útrapy, kterých nebylo málo.

Ze všech projevů věrného kazatele se zastavme u lásky. Apoštol Pavel říká v jiném ze svých listů: „Lásku kdybych neměl, nic nejsem“ (1K 13,1). Kdyby byl Hus sebedokonalejším kazatelem, kdyby jeho ochota trpět byla sebevětší, ale kdyby neměl lásku, nebyl by v pravdě Kristovým svědkem. Teprve láskou se prokazuje skutečná křesťanská osobnost, Ježíšův učedník a svědek. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým,“ říká náš Pán (J 13,35). Láskou se vyznačuje Husův život. Láska dýchá z jeho dopisů. Je zřejmý jeho vztah k české zemi, k univerzitě, k Praze, k lidem, k přátelům, které svými dopisy povzbuzoval. A nakonec je to i láska k nepřátelům, jak je dochováno ve svědectví Petra z Mladeňovic. Hus se modlil po příkladu Ježíše za své nepřátele v posledních chvílích života. Když byl odsouzen, pronesl modlitbu: „Pane, Jezu Kriste, tebe prosím pro své veliké milosrdenství, odpusť všem mým nepřátelům“. Z přečteného oddílu z 2. listu Timoteovi zaznívá pro nás křesťany výzva: „Ty však setrvávej, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen“. Nejedná se totiž o jakékoliv přesvědčení, ale o přesvědčení křesťanské. Bible, jejímuž poselství Hus pozorně naslouchal a předával dál, je pro něho pramenem poznání trvalých hodnot. Jeho vnitřní stálost a pevnost je dána jeho vírou v Ježíše Krista, který je tentýž včera i dnes i na věky (Žd 13,8). Pro Husa je charakteristické setrvávání v křesťanském přesvědčení, a tím i lidská stálost. Lidé totiž snadno mění své názory, své přesvědčení a postoje, jak se to právě hodí a doba žádá. Ale Hus odolal tlaku z vnějšku i pokušení zevnitř. Hus říká: „Stálý je ten, koho úspěchy nesvedou a protivenství neodstraší“.

Husův pozemský život byl ukončen v Kostnici. Název tohoto města Kostnice, kde se konal koncil, nepochází od českého slova „kost", nýbrž od latinského výrazu constantia. To znamená pevnost, stálost, trvalost. Na to Hus narážel ve svých dopisech. Přátelům píše: „Milosrdný Bůh zachovej a posiluj vás v milosti své a dejž vám spolu se mnou vytrvalost v Kostnici (constantiam in Constantia), poněvadž budeme-li vytrvalí, spatříme nad sebou pomoc Páně.“ Hus je příkladem hluboké křesťanské víry, pevnosti a stálosti v přesvědčení. V tom je jeho duchovní a morální síla, která přitahovala lidi tehdy, když kázal ve zdejším kraji, v tom je jeho oslovující síla pro nás i dnes.

 



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 09.07.2008 11:30 zobrazeno: 2463x