WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Krista Krále


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Ezd 1,1-6 Budování chrámu projevem naděje

Kázání k 70. výročí semilského sboru - září 2008 Žd 3,6 L 21,37-38

Sestry a bratři, pro tuto slavnost 70. výročí sboru v Semilech jsem zvolil čtení ze starozákonní knihy Ezdráš z 1. kapitoly. Tématem této biblické knihy je obnovování chrámu. 
Znovu vybudování chrámu v Jeruzalémě souviselo s politickou změnou. Perský král Kýros zvítězil nad Babylónií. Kdysi všemocná východní babylónská říše za krále Nebukadnesara ztratila náhle svou moc a vliv. Bible popisující události ze starověku ukazuje proměnlivost politické situace ve světě. Jeden vládce si podmaňoval národy, jiný, jako byl perský král Kýros, jim naopak umožňoval určitou svobodu. Jeden vládce prosazoval jenom své náboženství, jiný toleruje náboženství druhých. Jeden vládce Hospodinův chrám ničil, druhý vládce naopak dovoluje Židům chrám stavět (v. 3). Nejen, že to dovoluje, ale dokonce toto dílo podporuje (v. 2). Židé dostali jeho dekretem v roce 538 před Kristem možnost obnovit a stavět znovu chrám v Jeruzalémě.
Co by však znamenaly sebepříznivější dějinné podmínky a politická svoboda, kdyby nebyli ti, kteří by dílo budování chrámu nepřijali za své. Chrám nevzniká z přání lidí, z jejich mysli a ducha, ale z Ducha Božího. Je z Boží iniciativy a působení. „Vydali se na cestu všichni, jejichž ducha probudil Bůh, aby stavěli Hospodinův dům v Jeruzalémě,“ slyšíme v Ezdrášově knize. Bůh probouzí z netečnosti, z lhostejnosti a nezájmu a lidé se dávají jeho působením do společného díla. Hmotná stavba je vnějším viditelným výrazem duchovního probuzení a života. Budování a obnovování hmotné stavby dokládá skryté duchovní působení a pohyb.
V knize Ezdrášově je dokonce uvedeno, že i všechno okolní obyvatelstvo podpořilo  budování chrámu. Pomáhali Židům, kteří se navrátili do Jeruzaléma. Tím, že se na stavbě jeruzalémského chrámu podílí i okolí, je řečeno toto důležité poselství: Ten, komu je budován chrám, není místním kmenovým či národním bůžkem, ale je to „Bůh nebes“ (v. 2), Pán světa a celé země (Ž 24,1). Víra v něho a proto i stavba k jeho poctě má všeobecný charakter. Nejen bez darů vlastních členů, ale ani bez podpory lidí z širšího okolí, by nebylo možné chrám vybudovat a obnovovat. I tento sbor byl zahrnut značnou podporou a patří za to poděkování.
Za časů kněze Ezdráše měli Židé svobodu ke stavbě, mnozí věřící byli probuzeni Duchem k dílu obnovy a měli i podporu svého okolí. Vše by se na první pohled zdálo ideální. A přece, když čteme starozákonní knihu dále, zjišťujeme, že stavba a obnova nebyla vůbec snadná. Museli začít od základů (Ezd 3,11). Našli se ti, kteří jim chtěli všemožným způsobem práci ztrpčovat, takže byla dokonce stavba zastavena (Ezd 4,24). Až po čase se opět podařilo v díle pokračovat a stavba byla dokončena (Ezd 6,14-15). Stavět Boží chám není nikdy snadné. Vyžaduje to vytrvalost, odolnost a především naději.
Když se spolu s vámi zamýšlím nad tímto semilským sborem a jeho výročím, tak bych chtěl uvést tři skutečnosti. Tou první je jeho bezprostřední vztah k dr. Karlu Farskému - hlasateli evangelia v nové době, jehož rodiště se nachází nedaleko odtud. Karel Farský procházel kolem těchto míst. Ze semilského nádraží směřoval přes obec Příkrý silnicí s výhledem na Bozkov a na hory do rodného Škodějova, kam se rád vracel. Když tehdy těmito místy Farský procházel, tak zde ještě žádný sbor nestál. Dnes zde stojí a je označen jeho jménem. Také je zde jeho plastika od mistra Vladimíra Komárka.
To druhé, co jsem si vždy s údivem připomínal, je rychlost stavby, za jak dlouho, či přesněji řečeno, za jak krátkou dobu byl tento sbor postaven. Začalo se stavět v květnu, kdy byl položen základní kámen, a pak v září stejného roku byl již otevírán. Svědčí to o nadšení, obětavosti i rychlosti prováděných prací. Tato skutečnost vynikala zvláště v době, kdy se v naší zemi všeobecně stavělo velmi zdlouhavě. Nebyl potřebný materiál, architektura postrádala nápaditost, dobré řemeslníky bylo velmi obtížné sehnat. Teď se už nad tou rychlostí tolik nepozastavujeme, protože jestliže jsou peníze, tak se dnes staví velmi rychle. V našich městech vznikají nové budovy, zvláště banky a obchodní centra, doslova před očima.
Co ale dosud uniklo mé pozornosti, byla doba, kdy se tento sbor stavěl. Teprve až v letošním roce jsem si to plněji uvědomil. Byl to rok 1938. Sice se jednalo o rok zakončený osmičkou, ale pro naši zemi i pro Evropu to byl rok velmi nepříznivý. Byl to kritický rok, jak to popisuje i ve svých Pamětech tehdejší československý prezident Edvard Beneš. V ohrožení ze strany nacistického Německa se naše armáda vyzbrojovala, stavěly se betonové bunkry, vyráběly se zbraně. A tady na tomto místě se v té době stavěl kostel! Když byla první mobilizace v květnu 1938, tady se pokládal základní kámen! Když byla druhá mobilizace v září 1938, tady se otevíral slavnostně sbor! V době nejhlubší nejistoty, ohrožení, obav z blížící se války, se zde budoval a otvíral sbor, kde lidé mohou čerpat posilu z Ježíšova slova. Musela to být velká víra a velká naděje, se kterou tehdejší generace tento novodobý husitský kostel budovala! Budovat chrám Páně znamená nerezignovat, ale počítat s budoucností, a to platí o každé době. Člověk v každé době potřebuje naději, přesahující jeho pozemskou situaci, potřebuje vědomí, že svět má svůj skrytý spravedlivý řád a život má svůj hlubší smysl.
Sestry a bratři, dnes chceme poděkovat Bohu za tento sbor a vyjádřit své prosby, aby i nadále byl místem jeho svátostné blízkosti, Ježíšova učení, modliteb, zpěvu a hudby. Aby byl místem vzájemně sdílené naděje, se kterou byl položen základní kámen a otevírán tento sbor před 70 lety. Amen.     



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 03.10.2008 11:30 zobrazeno: 2496x