WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Navštivte e-shop eblahoslav.cz Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Třetí neděle adventní


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. prosince
Adventní koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Žd 12,1-12 Pohled víry k zástupu svědků

Kázání v Poděbradech 1. 11. 2008 Zj 2,10b-11 J 5,24

Sestry  a bratři, dnešní bohoslužba se koná v den starobylého svátku „Všech svatých“ – 1. listopadu. Tento svátek sahá svým původem do 4. století a rozšířen byl v Evropě v 9. století. K tomu se váže hned následující svátek 2. listopadu – Památka všech věrných zesnulých. Při dnešní bohoslužbě zde v poděbradském sboru spojujeme poselství těchto dvou dnů. Chceme si připomenout svědky víry a také se rozpomenout v modlitbám na zesnulé sestry a bratry.
         V husitské církvi neužíváme výraz světci, svatí, ale spíše svědci, svědkové. V dnešním čtení z novozákonního listu Židům je řečeno, že jsme obklopeni zástupem svědků. Kdo je svědek? Slovo má vztah k soudnímu jednání. V římském právu byl svědek (testi) tím, kdo vypovídal o tom, co sám viděl nebo slyšel. Stejně tak v hebrejském právu byl svědek vázán pravdivou výpovědí. Vyjadřuje to jedno z přikázání Desatera: Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví (Ex 20,16). A také v knize Přísloví slyšíme: „Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži (Př 14,5). V některých případech bylo potřeba nejméně dvou svědků, aby svědectví bylo průkazné. A zde v listě Židům je uveden zástup svědků, dokonce nespočetný zástup svědků. O čem tito svědkové vypovídají? Oni vypovídají o své víře, o své cestě k Bohu a o své lásce k lidem. A to nejen slovy. O víře v Boha a o dobru pro lidi se dá velmi dobře hovořit, ale průkazný je až teprve život. A tito svědci, které si dnes chceme připomenout, především celým svým životním zaměřením dokládají svou skutečnou víru.
         Kdo jsou ti svědkové? Tito svědkové jsou jednak biblické postavy. V souvislosti s předcházejícím oddílem listu Židům – 11. kapitolou jsou míněny biblické postavy jako Abraham, Izák, Mojžíš, Jozue a další. Tyto postavy jsou od nás časově velmi vzdáleny. Ztrácejí se kdesi v dávnověku. A přece! Když čteme biblické příběhy, tak tyto postavy mají pro nás živou a lidskou podobu. V jejich životě je přítomen zápas o skutečné hodnoty. Kdo jsou dále tito svědkové? Můžeme říci, že jsou to osobnosti z křesťanské tradice, či přesněji řečeno z křesťanských tradic. Rozpoznáváme zrakem víry v tomto zástupu Cyrila a Metoděje, knížete Václava, ale též mistra Jana Husa nebo krále Jiřího z Poděbrad, po kterém je pojmenován tento sbor. Také tyto postavy jsou od nás vzdáleny. Ale je třeba si stále uvědomovat, že to byli lidé nikoli dokonalí, bezchybní a svatí, ale svědkové víry. Byli to lidé i s různými chybami. A přesto v tom důležitém obstáli. Oni drama svého života vybojovali. Mohli se rozhodnout jinak, ale oni se rozhodli tak, jak se rozhodli. Jejich život došel svého cíle. Kdo jsou dále těmi svědky patřícími k velikému nespočetnému zástupu ze všech ras, kmenů, národů a jazyků (Zj 7,9)? Můžeme v nich vidět nejen výrazné biblické postavy, slavné a uznávané osobnosti z křesťanské tradice, ale i nenápadné svědky víry. Jsou to všichni ti, kteří šířili světlo víry, naděje a lásky, předávali pokoj a moudrost a vyznačovali se trpělivou a neokázalou službou. Vidíme v tomto zástupu někoho známého a nám blízkého? Někoho, kdo nám vštěpoval a předával hodnoty, o jejichž platnosti jsme se mohli později přesvědčit? I na tohoto svědka víry dnes vzpomeňme.
         To důležité, co nám je z Bible v tento den sdělováno, je, že život má svůj cíl. O tom se hovoří v listě Židům, kde se o lidském životě mluví jako o „krátkém čase“, a naproti tomu je řeč o „vyšším cíli“, ke kterému nás Bůh vychovává. Tento cíl je v Bibli popisován mnoha obrazy jako vstup do velikého města – nebeského Jeruzaléma, jako spočinutí v Boží lásce. V listě Židům je tím cílem podíl na Boží svatosti. „Nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, podílu na své svatosti.“ Slovo svatost se dá přeložit jako dokonalost, úplnost, celistvost. V našem životě nám může připadat mnohé na první pohled dokonalé, ale za čas se přesvědčíme, že to vůbec tak dokonalé není. Vše je nedokonalé, neúplné a nedokončené. I když lidský život může být využit k velkému dílu, mnohé zůstane nedokončeno. A přece i v tomto světě nedokonalosti a částečnosti můžeme v Ježíši Kristu zakusit nejsilněji dotek dokonalosti. Vyznáváme ve svém krédu, že „věříme v život dokonalý, který zde na zemi začíná a v Bohu své naplnění má.“
         Svědkové, kteří obstáli a prošli branou smrti, se již dostali k cíli. Ale my nejsme u cíle. My jsme na cestě. Být na cestě znamená, že není jisté, zda se skutečně dostaneme k cíli. Také můžeme podlehnout pocitu, že cíl je až příliš daleko. Navíc vláčíme s sebou různou přítěž a lidské omyly a selhání. Proto jsme posuzováni: odhoďme všechnu přítěž i hřích, který se na nás tak snadno přichytí, a vytrvejme. Svědkové biblických dob, z dějin křesťanství i ti nenápadní nás obklopují. Je třeba je vidět zrakem víry. Můžeme se inspirovat a posilovat ze života mnohých svědků. Ale především tím, kdo nás vede a posiluje, je Ježíš sám. On vede naši víru od počátku až do cíle. Můžeme spolehnout na jeho milost i moc, která přemáhá smrt a otvírá bránu k nekončícímu životu ve světle. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 04.11.2008 09:20 zobrazeno: 2674x