WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Šestá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Poselství pro adventní čas L. P. 2008

„Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu,
upravujte cestu tomu, který jede pustinami.“

 

Žalm 68,5
                                   
Sestry a bratři,
opět je zde předvánoční atmosféra. Na náměstí našich měst se vztyčují stromy. Všude je plno světel, ozdob, hudby a vůní. To je jedna stránka předvánočního času. Dovedou to ocenit a prožívat zejména děti. Na nás dospělé se v tomto čase přilepí snadno nervozita. Znepokojuje nás všechno to, co do svátků a do konce roku se nám nepodaří stihnout. To je  ta druhá stránka této doby. Může se stát, že Vánoce se změní přesně v pravý opak toho, čím mají být - svátky zklidnění, rozjímání, radosti a dobrých vztahů. Aby nedošlo ke ztrátě smyslu Vánoc, musíme tomu čelit. Zabránit tomu můžeme tím, že budeme skutečně prožívat advent jako čas vnitřní přípravy.
 „Adventus“, advent znamená přicházení, příchod. S adventem je spojena  biblická postava Jana Křtitele. On je tím, kdo upozorňuje, že někdo  přichází. Říká: „Za mnou přichází někdo, kdo je silnější než já“ (Mk 1,7). Za Křtitelem přichází ten, který je mocný a svatý.  Prorok Jan oznamuje, že do světa vstupuje Král, kterým není nikdo jiný než samotný Bůh v Ježíši Kristu. Jak slyšíme v Žalmu 68.: „Upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno.“(v. 5). I když již přišel do našeho světa před dvěma tisíci lety jako bezbranné dítě a trpící služebník, víra vidí jeho moc a slávu, která bude teprve v plnosti odhalena a poznána v budoucnosti. O to jde v adventní době i dnes, připravit se na příchod Krále, jak nás k tomu vybízí Jan Křtitel.
Výrazem této přípravy na příchod Božího království byl v Janově době křest. Jan se jmenuje doslova Ponořovatel, protože úkon jeho křtu měl podobu ponoření celého člověka a procházení řekou. Lidé za Janem chodili, aby přijali tuto očistnou koupel. „Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu ... a dávali se od něho křtít v řece Jordánu“ (Mk 1,5). Křesťanská církev zřejmě přejala křest od Jana a z židovských očistných rituálů, a křest se stal jednou ze svátostí. Posvátné obmytí činí člověka novým, znovuzrozeným. Ale už v době Jana Křtitele vidíme nebezpečí formálně přijímaného křtu. O tom nám podává svědectví evangelista  Matouš (3,7nn). K řece Jordánu nepřicházeli jen ti lidé, kteří toužili po Bohu, kteří upřímně chtěli změnit svůj dosavadní život a učinit jej kvalitnějším a smysluplným. Ke křtu přicházeli také někteří sebeuspokojení farizeové, o nichž víme, že jejich zbožnost byla znehodnocována pokrytectvím. Mysleli si, že když se nechají od Jana v řece Jordánu pokřtít, tak že automaticky již mají pojištěný vstup do Božího království. Ale to je velké zjednodušení. Farizeové se mýlili, když si to mysleli. A klamou se i všichni ti, kteří si myslí, že stačí přijmout křest a tím se stane člověk automaticky dobrým křesťanem. Dítě je přineseno ke křtu, je pokřtěno a tím jakoby to skončilo. Náboženská a společenská povinnost je splněna. Kolik bylo a je takto formálně přijatých křtů! Ale v Novém zákoně se jasně ukazuje, že se v případě křtu jednalo o vědomou víru. V čase Jana i později  v prvokřesťanské církvi přijímali křest dospělí. Jestliže v křesťanské církvi jsou křtěny děti, pak je třeba zdůraznit, že k tomu patří výchova, vyučování a vedení k víře. Křest je záležitostí celého života a jeho směřování. Milost křtu je veliká, ale mohla by být bez života z víry promarněna. Proto je advent vhodnou dobou zamyslet se také nad tím, jak je to s naším křtem, který jsme přijali již dávno nebo před krátkým časem anebo teprve o něm uvažujeme. Je to příležitost zamyslet se nad tím, jak je to se křtem našich dětí. Zda naplňujeme to, co jsme slíbili v křestním slibu, a nezabraňujeme dětem v setkání s duchovními hodnotami. 
V Janově době  předcházela  křtu touha po proměně. O lidech, kteří přišli k Jordánu, je řečeno: „Vyznávali své hříchy“ (Mt 3,6). Jestliže křest je jedinečným, neopakovatelným jednáním a znamením, pak touha po proměňování života má být neustálá. Apoštol Pavel nás vyzývá: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli“ (Ř 12,2). Proto nás adventní doba přivádí k zamyšlení nad sebou. Patří k ní pokání společné i osobní. Máme se pokusit vidět sebe tak, jak nás vidí druzí a jak nás vidí Bůh. Máme si uvědomovat a rozpoznávat to, čím druhým znepříjemňujeme život. Jsou to možná maličkosti, ale z nich se život skládá. Třeba si již uvědomujeme, že bychom něco měli ve svém životě změnit a zlepšit, ale nemáme k tomu sílu. Prosme za to Boha, aby nám tuto sílu dal.
Jaká bude letos naše adventní příprava, jak prožijeme čas před Vánocemi i během nich? Najdeme si čas na psaní vánočních přání lidem, které by to potěšilo? Nebo si řekneme: „Na to letos nemám čas a také stojí to moc peněz“? Najdu si čas pro blízké z rodiny i pro sestry a bratry z církve? Dokážeme vytvořit dobrou atmosféru ve svých domovech a ve svých sborech nasloucháním druhým, vyprávěním, zpěvem a hudbou? Nezapomeneme na osamocené? Najdeme si ve svém svátečním programu dostatek času pro shromáždění církve, kde zaznívá vánoční evangelium a nabízí se nám Ježíšova blízkost ve svátosti a společenství věřících sester a bratří? Je advent. Kéž využijeme tento zvláštní a jedinečný čas k vnitřní duchovní obnově nás duchovních i laiků v husitské církvi, vždyť Boží spravedlnost i milost přicházející k nám v Ježíši Kristu je blízko (Fp 4,5). 

 

 

 

 

Listopad 2008                                                                                                                     Tomáš Butta
                                                                                                                                      bratr patriarcha



Tomáš Butta

Helena Bastlová publikováno: 24.11.2008 10:35 zobrazeno: 3219x