WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Šestá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

9. června
Noc kostelů

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Ř 5,19-21 Adamovo provinění a milost Ježíše Krista

Iz 49,8-10 J 1,15-18 Adventní kázání – listopad 2008

Sestry a bratři,
jsem rád, že mohu spolu s vámi vstupovat do nového církevního roku slavením liturgie.
jaké je úplně první slovo naší liturgie, kterou sloužíme v našich sborech? Je to slovo „milost“. Při úvodním pozdravu zaznívá: „Milost Pána Ježíše Krista…“ (2 K 13,13). Právě Boží milost, nečekaná, nezasloužená, darovaná nám Ježíšem je ústředním tématem všech biblických čtení pro první adventní neděli.
         Ze tří textů se zaměřím na list Římanům. Tento list apoštola Pavla patří k těm těžším částem Nového zákona a 5. kapitola je považována za myšlenkově nejobtížnější. Jsou zde ve zkratce vyjádřeny celé biblické dějiny. Na jejich počátku byla neposlušnost prvního člověka Adama. Dále je připomenuto vydání Zákona – Desatera, které předal Izraeli a lidstvu Mojžíš. Vrcholnou událostí je vstup Ježíše Krista do našich dějin.
Na začátku byl Adam. „Adam“ neznamená však jméno konkrétního člověka, ale lidstvo jako celek, člověka jako takového. Jenomže člověk není anonymní součástí davu. Nemůže se schovat za druhé. Je jednotlivcem s vlastním myšlením a s vlastním svědomím. Je tím, kdo jedná sám za sebe a je také za své jednání odpovědný. Tam na začátku lidských dějin, kdysi velmi dávno někdo udělal chybný krok. Přestoupil Boží řád. Neposlechl Boha. Přestal na něho spoléhat, přestal mu důvěřovat, přestal v něho věřit. Začal věřit jiným. Celé dějiny lidstva jsou ovlivněné Adamem a jeho pádem. „Neposlušností jednoho se mnozí stali hříšníky.“ A tak se stále opakuje lidské selhávání v konkrétních příbězích a na lidi přicházejí následky v podobě různých útrap.
Důležitým mezníkem se stalo vydání Zákona. Bůh dal lidem poznat jasněji svůj řád a svou vůli. Bylo to na Sinaji, když skrze Mojžíše dal Izraeli Desatero. „Zákon byl dán skrze Mojžíše,“ slyšíme v prologu Janova evangelia (J 1,17). Mohlo by se zdát, že se situace zlepší: Když budou lidé přesněji znát Boží řád, budou ho dodržovat. Ale Zákon ukázal již existující vzdálenost mezi Bohem a lidmi. Odhalil rozdíl mezi tím, co od nás Bůh požaduje a co my lidé jsme schopni z toho naplnit. Tak můžeme rozumět Pavlově výpovědi v listě Římanům: „K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo.“ Zákon je dobrý (Ř 7,12), ale sám o sobě nestačí. Opakováním přikázání se zatvrzelost člověka neprolomí (D. Bonhoeffer). Sebelepší zákon nezaručí odstranění konání zlých skutků. Lidé si najdou cesty, jak zákony obejít. Věřící lidé sice znají Desatero, ale nejsou schopni ho v plnosti dodržovat. Kdybychom to dokázali, nepotřebovali bychom advent.
Proto je tolik advent potřebný. Proto je důležité slyšet upozornění, že se blíží Kristus a s ním jeho nesmírná a ničím nezasloužená milost. Ježíš je tím novým Adamem. Od něho se začíná psát nová historie. V adventu toužíme po Boží blízkosti v Kristu. Vyhlížíme život v milosti, v Boží spravedlnosti a v pokoji s Bohem, který se v Kristu stává skutečností. Když je v 5. kapitole listu Římanům Ježíš stavěn do protikladu k Adamovi, tak je to nesrovnatelné. Adam byl stvořen z prachu země, ale Ježíš přichází od Otce z nebes. Vina Adamova je značná a její důsledky jsou veliké, ale dar milosti v Kristu je mnohem větší. „Tam, kde se rozmnožil hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost.“ V Kristu se dějiny lidského odcizení stávají dějinami spásy.
My se nacházíme mezi starým a novým časem. Náš život se odehrává v napětí mezi starým Adamem a mezi Ježíšem Kristem z nového věku. Jak se zpívá v jedné adventní písni: „Adam starý v člověku“ (Zpěvník CČSH č. 205). Máme se však podobat tomu novému Adamovi a nést na sobě znaky Kristem obnoveného lidství k Božímu obrazu (Ko 3,10). Čím více si uvědomujeme odcizenost, narušenost a složitost světa poznamenaného zlem a svou vlastní nedokonalost, tím více máme toužit po Boží milosti.
         V této naději můžeme začínat nový liturgický rok. V této naději můžeme postupně zapalovat adventní svícen, neboť jas Boží záře jednou překoná a prostoupí temná zákoutí lidského hříchu a vin. V této jistotě ničím nezasloužené a nesmírné přízni našeho Pána, můžeme být otevřeni času, který se před námi otevírá. „Milost Pána Ježíše Krista se všemi vámi“ (2 Te 3,18). Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 08.01.2009 12:41 zobrazeno: 2243x