WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Navštivte e-shop eblahoslav.cz Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Třetí neděle adventní


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. prosince
Adventní koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Žalm 100 Tři důvody k vděčnému díkůvzdání

Ko 3,12-17; L 17,11-19; píseň č. 6 Kázání na přelomu roku 2008 a 2009 – Husův sbor v Praze – Vinohradech

Sestry a bratři,
pozdravuji vás na přelomu roků 2008 a 2009. Slyšeli jsme Žalm 100. Tento žalm zaznívá většinou jako oslavné bohoslužebné čtení nebo přímo jako píseň. Máme tento žalm v našem zpěvníku pod názvem „Pánu všichni prozpěvujte“ s nápěvem z 16. století a se slovy Jiřího Strejce – bratrského kněze a básníka (Zpěvník CČSH č. 6). Tento žalm je svým obsahem inspirující i pro kázání. Žalm 100 je jednou z poutních písní. Zpívali ji poutníci, kteří směřovali k chrámové hoře v Jeruzalémě a vstupovali do nádvoří chrámu. Obrazně řečeno, i my jsme poutníky, kteří putují časem. Máme za sebou putování téměř celým rokem 2008 a vstoupíme za krátko do bran nového roku 2009.
Žalm obsahuje výzvu: „Radostně služ Hospodinu.“ Služba jako taková nebývá zpravidla příliš radostná. Služba je především povinností a daností. Když se mluví o službě, tak tomu rozumíme v tom smyslu, že vykonáváme něco, co máme, co musíme, co je nám určeno. Konáme sice něco důležitého, prospěšného druhým, někdy i finančně ohodnoceného, ale současně se sebezapřením. Služba se stává setrvačností, rutinou, je to činnost bez radosti.
Pojem „služba“ se užívá k náboženským úkonům, k činnosti konané pro Hospodina. Službu Bohu ve Starém zákoně vykonávali kněží v chrámě. Ale nejedná se jen o kněze, nýbrž o službu Bohu konanou celým lidem, všemi věřícími. Není však myšlena jen účast na chrámovém kultu, že se lidé zúčastňují bohoslužeb, ale ochota dát k dispozici svůj život a své schopnosti Bohu. Jak to vyjádřil Jozue: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu“ (Joz 24,15). Naše služba Bohu má být radostná.
Jak může být služba Bohu i druhým lidem radostná? Známe tu situaci, kdy konáme sice něco dobrého, ale vnitřně nás to netěší. Schází nám pravá vnitřní radostnost. Tato radostná vděčnost k víře a službě Bohu patří. Nemusíme, ale můžeme, smíme, či přesněji řečeno, máme tuto nezaslouženou výsadu sloužit Bohu. Právě touto radostností je tento žalm prostoupen.
Žalm 100 obsahuje slova jako „hlahol“, „ples“, „díkůvzdání“, „chvalozpěv“, „vzdávání chvály“, „dobrořečení“. „Vstupte před jeho tvář s plesem… Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem!“ Ale máme důvod k radosti? Je důvod k oslavám a jásotu při pohledu na běh minulého roku? Je opravdu důvod k plesání při pohledu na nejistou budoucnost přicházejícího roku?  Přemýšlíme o tom, co nám přinesl rok 2008. Bylo to nespočet událostí, o kterých se mluvilo a psalo, i těch, které zůstaly stranou zájmu. K významným událostem patřilo jistě zvolení prezidenta v Americe – „muže roku“, do kterého mnozí vkládají své naděje v čase ekonomické krize. I v naší zemi proběhla volba prezidenta, která potvrdila ve funkci stávajícího státníka a politika. Připomínali jsme si také výročí našeho státu a mnohá historická výročí spojená s osmičkou. Co přinesl pro naši církev uplynulý rok? Byl ve srovnání s předešlými o něco klidnější. Co přinesl uplynulý rok pro nás osobně? Mnohá setkání, mnohé úkoly, mnohé cesty, mnohé zážitky, mnohé zkušenosti. Při přemýšlení o minulém roce si uvědomujeme, že přece jen je řada skutečností, za které je dobré Bohu poděkovat. Máme umět Bohu vyjádřit vděčné díky, i když nebylo úplně vše podle našich představ. Nechceme být tento den nevděční, jako těch devět uzdravených, kteří se nenamáhali, aby přišli a vyjádřili Kristu svou vděčnost za pomoc (L 7,17-18). Nechceme být nevděční jako lidé, kterým připadá všechno jako samozřejmost. Vždyť apoštol nám připomíná: „A buďte vděčni“ (Ko 3,15). My vstupujeme v tento den – slovy žalmu – „do chrámových bran a nádvoří s díkůvzdáním.“
O tom, co je důvodem naší radosti a vděčnosti, vypovídá Žalm 100 ve svém závěru: „neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení.“ Důvodem naší radosti nejsou jen vnější skutečnosti, závisející na proměnlivosti světa. Ale pramení z naší víry. Máme tři důvody k vděčnému díkůčinění.
 Tím prvním důvodem je Boží dobrota. „Bůh je dobrý,“ slyšíme v žalmu. Bůh je představen jako dobrý. Jedině on je dobrý, jak říká Ježíš (Mk 10,18). Lidé jsou dobří i zlí, lepší i horší, ale jen Bůh je dobrý. Obklopují nás lidé dobří, spolehliví, méně dobří a někteří vyloženě zlí, kteří se radují ze špatností. Ale ten, kdo usiluje o naše dobro navzdory všem těmto lidem a silám, je Bůh.
Druhým důvodem naší vděčnosti je Boží milosrdenství. Ne všechno se nám v uplynulém roce vydařilo, ne ve všech situacích jsme byli schopni obstát. Nemusíme však tíživé vzpomínky vláčet s sebou. Naše selhání a provinění proti Božímu řádu nás nemusí tíživě trvale pronásledovat. Můžeme spolehnout na Boží milost a milosrdenství, které je věčné.
A třetím důvodem našeho radostného díkůvzdání je Boží věrnost: Bůh k nám má trvalý vztah. Je tím věrným pastýřem, který dbá o svůj lid i o každého jednotlivce. „Jsme jeho lid, ovce, které pase“ (v. 3). V Ježíši Kristu je s námi, provází nás a vede nás tímto proměnlivým a pomíjivým časem. S touto jistotou se můžeme ohlížet za uplynulým rokem a můžeme vstupovat do nového roku. S touto jistotou se můžeme připojit k díkůvzdání a vděčnému chvalozpěvu jeho lidu. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 09.01.2009 12:00 zobrazeno: 2816x