WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Navštivte e-shop eblahoslav.cz Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Třetí neděle adventní


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. prosince
Adventní koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

L 9,28-36 "Ježíšovo proměnění na hoře"

Kázání v Husově sboru v Turnově – červen 2009

 

Sestry a bratři,

            na tuto neděli je určen biblický text o proměnění Páně na hoře. Událost navazuje na rozhovor, který se konal týden před tím. „Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupili na horu.“ Obsah některých rozhovorů – běžných či povrchních – s druhými lidmi rychle zapomeneme. Jiné rozhovory si naopak dlouho pamatujeme. Víme podrobně, o čem jsme hovořili. Rozhovor, který se odehrál mezi Ježíšem a učedníky, byl velmi důležitý. Ježíš se jich ptal, za koho ho pokládají lidé – zástupy a za koho ho pokládají sami učedníci. Událost na hoře navázala na tento rozhovor a znamená odhalení Ježíšovy skryté slávy a potvrzení jeho jedinečnosti. V kapitole se vyskytují staré hebrejské výrazy – tituly jako „pomazaný Boží“ – Mesiáš (L 9,20) a vyvolený Syn (9,35). Ježíš se na hoře modlil. To je častý obraz Ježíše – modlící se Ježíš. Je to ten, který je v důvěrném rozhovoru spojen s Otcem. Je zde dokonce řečeno, že při modlitbě Ježíšova tvář nabyla nového vzhledu. Ježíš měl proměněnou tvář, která zářila (srov. 2 K 4,6). Jeho budoucí sláva již byla tak v náznaku přítomna v jeho pozemské lidské podobě. Lidská tvář prozrazuje to, co člověk prožívá. Jak je to vyjádřeno v knize Přísloví: „Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha“ (15,13). Modlitba člověka proměňuje a to především vnitřně. Dává nám novou sílu, novou radost, novou naději. Dává nám výhled k Bohu, dává nám i v těžkých chvílích novou perspektivu.

            Ježíš se na hoře modlil a byl ve spojení s nebeským světem. Modlitba nás spojuje s neviditelným duchovním světem. Ve zvláštním rozhovoru na hoře Tábor se vyskytují dvě postavy ze Starého zákona – Mojžíš a Eliáš. Každý z nich žil v jiné době. Měli však význačný úkol v dějinách spásy. Mojžíš vyvedl lid z egyptského otroctví a přivedl Izraelce k zaslíbené zemi. Eliáš žil v jiné době a působil v jiné situaci. Zápasil o svrchovanost Hospodinovu v čase pronikající pohanské modloslužby a úpadku víry. Mojžíš představuje autoritu Zákona a Eliáš autoritu proroků. Mluvili o Ježíšově cestě. Doslova o exodu – novém vyjití z otroctví, nové záchraně, kterou Ježíš přinese v Jeruzalémě svým vykoupením lidstva z hříchu skrze kříž. Zákon zosobněný Mojžíšem i Proroci zpřítomnění Eliášem svědčí o Kristu. Zákon potřebuje milost a současně Ježíš je víc než jedním z proroků. Je Spasitel. Toto poznání odvěkých Božích záměrů bylo umožněno nejbližším učedníkům Petrovi, Janovi a Jakubovi na hoře Tábor. Byla to jen chvíle, prchavý okamžik, neuchopitelný zážitek. Navíc učedníci upadli do hlubokého spánku. Důležité je, že to byl prožitek něčeho velmi dobrého. Zážitek nepopsatelného dobra. Duchovní mimořádný prožitek nelze trvale zachytit a uchovat. Petr se o to chce pokusit. Říká: „Je dobře, že jsme zde, udělejme tři strany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Je zde patrná snaha vytvořit stany, budovy, stavby, které by zachytily Boží slávu prchavé chvíle. Tam, kde došlo k nějaké události, zjevení, náboženskému zážitku, tam lidé staví kapličky a kostely. Země je plná takových staveb. To, co se odehrálo na hoře Tábor, nebylo možné zachytit. Boží sláva se ztratila a s učedníky byl zase ten Ježíš, kterého znali a na kterého tam v Jeruzalémě již čekal kříž. Přesto ta chvíle byla důležitá, neboť jim dala naději, že nad pozemským děním a lidským údělem je ještě něco víc. To, co zatím není plně poznatelné. Neboť nyní poznáváme jen v zrcadle a podobenství (1 K 13).

A ještě jedna důležitá skutečnost je zřejmá z události na hoře. Nejen to, co učedníci viděli – zář z Božího světa, ale i to, co slyšeli: „Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ A to je i slovo pro nás, kteří jsme na té hoře s učedníky Petrem, Janem a Jakubem nebyli. Přesto i k nám zaznívá: „Toho poslouchejte.“ Je to výzva k nám, aby Ježíš byl autoritou v naší církvi, aby byl autoritou našich životů. Abychom mu dokázali naslouchat a jeho slovo vděčně a vytrvale přijímali. Abychom poznávali a přijímali vírou jeho jedinečnost, o níž svědčí zvláštní událost na hoře Tábor i celé Písmo. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 03.08.2009 10:28 zobrazeno: 3119x