WebArchiv - archiv českého webu

K poselství a obrazům vánočních písní

Vánoční písně s ústředním poselstvím o narození Ježíše Krista propojují věřící různých křesťanských církví a lidi různých národů. Je tomu tak z hlediska jejich původu i jejich rozšíření. Tyto písně propojují i církev se světem, prostor posvátného kostela s lidovým prostředím. Vždyť mnohé vánoční písně mají svůj zřejmý lidový původ. Vánoční písně, které máme také v našem Zpěvníku, se vyznačují hudební krásou a textovou poetičností a vybízejí nás k duchovnímu rozvažování.

Mezi nejrozšířenější písně v našem prostředí se řadí středověká píseň s českým textem z doby husitské „Narodil se Kristus Pán“ (Zpěvník CČSH, č. 210). Hned v první sloce se v ní zpívá: „z růže kvítek vykvet nám, radujme se…“ Růže se ve středověku stala rozšířeným symbolickým vyjádřením Kristovy matky Marie. Také v Jistebnickém kancionálu v písni „Zdráva, královno slavnosti“ nacházíme obdobné obrazné vyjádření: „Velmi krásný květ z květa na spasenie všeho světa syna porodila.“ S tímto symbolickým obrazem se setkáváme v našem Zpěvníku též v písni „Aj růže rozvila se“, pocházející ze 16. století z německého prostředí. Růže je symbolem jak Marie, tak i Ježíše Krista, neboť její červená barva připomíná jeho krev. Rozvíjející květ značí obnovu stvoření a kvetoucí růže naznačuje navrácení hříchem ztraceného ráje (Iz 35,1), který se s narozením Krista znovu pro nás navrací. O návratu či otevření ztraceného ráje Kristem vypovídá čtvrtá sloka této písně: „otevři mi svůj ráj, kde tebe budu chválit“ (Zpěvník CČSH, č. 223).

Naopak méně známou písní, sahající svým původem do středověku, je píseň „Vítej, Jezu Kriste“ (Zpěvník CČSH, č. 213). V evangelickém zpěvníku je zařazena mezi adventní písně, v našem zpěvníku mezi písně vánoční. Slova této písně pocházejí původně od bratrského biskupa Jana Augusty. Jedná se o vítání Krista přicházejícího do našeho světa. Každá sloka je zakončena zvoláním „Vítej, Králi náš!“ Ve druhé sloce znějí slova: „Navštívils nás bídné sluhy ve vězení, převzal z lásky divně naše odsouzení.“ Bratrský biskup v čase pronásledování Jednoty trávil řadu let ve vězení na hradě Křivoklát. Zřejmě se do slov této písně promítá jeho osobní zkušenost, ale především víra, že Kristus přichází z věčnosti do naší časnosti jako zachránce pro všechny hříšné lidi a věřící člověk se z jeho příchodu může těšit a čerpat naději v jakékoliv situaci.

Oblíbená a melodicky působivá je píseň „Ó křesťané věrní“ (Adeste fideles). Tato píseň je z doby 18. století, kdy se svět odkláněl od víry v Boha a v Ježíše Krista. Text písně je naopak vyznáním této víry a chce ji posílit. Není to píseň lidová, ale teologicky zřetelně zacílená k vyznání Ježíšova Božího synovství. Píseň obsahuje výzvu „Pojďme a pokloňme se“, což předpokládá, že píseň vznikla v římskokatolickém prostředí v souvislosti s vánoční hrou u jeslí. Byla přeložena do češtiny a zařazena do Zpěvníku Českobratrské církve evangelické s názvem „Ó křesťané všichni“. Obsahově vychází z Janova evangelia: „Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo do světa“ (J 1,9). Ve druhé sloce zaznívá: „Ač Syn Boží pravý, Světlo od věčnosti, pro nás přišel, aby nám byl nejbližší“ (Zpěvník ČCE, č. 294). V našem Zpěvníku v úpravě teologa Zdeňka Trtíka obsahuje třetí sloka tuto výpověď: „Z Otce Světlo věčné v něm přivítejme“ (Zpěvník CČSH, č. 215). Na rozdíl od verze v evangelickém zpěvníku se vyskytuje v poslední sloce obraz beránka. „Božího Beránka, který viny sejme, zbožných srdcí objetím zahřívejme“. Při těchto slovech se nám vybaví betlém s postavami pastýřů a ovcemi. Jeden z pastýřů přináší dítěti Ježíšovi v náruči malého beránka ze svého stáda jako dar. Současně je v tomto daru předznačeno, že Ježíš je sám tím Beránkem, který snímá hříchy světa (J 1,29) a kterého věřící přijímají srdcem ve svátosti eucharistie.

Písně zpívané při vánočních shromážděních obsahují hloubku víry církve radující se z narození Krista a Pána. Letos se pro nás zpěv těchto písní stává vzácnější než jindy. Můžeme se nejen potěšit poslechem jejich malebných melodií, ale především rozjímáním nad jejich texty prohlubovat svoji osobní i společnou víru.



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 22.12.2020 01:31 zobrazeno: 48x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus