WebArchiv - archiv českého webu

Ž 72 Králové mu přinesou dary a budou se mu klanět

Kázání ke svátku Zjevení Páně – leden 2021

Sestry a bratři,

dne 1. ledna jsme vstoupili do nového roku s Ježíšovým jménem, neboť osmý den po Vánocích – po svém narození dostal Ježíš své jméno (L 2,21). A 6. ledna je významný starobylý svátek Zjevení Páně, kdy se Ježíš dává poznat pohanům. V západní tradici svátek dostal název Tří králů a čte se příběh o klanění mudrců podle Matoušova evangelia (Mt 2,1-12). Ve staré církvi byl čten či zpíván v tento svátek žalm 72, ve kterém se hovoří o přinášení darů z dalekých zemí a klanění se králů a vládců, novému Králi, jenž se projeví soucitem s poníženými a lidmi v nouzi.

Původně měl tento žalm podobu přímluvné modlitby za nově ustanoveného krále v Izraeli. V nadpise je uváděn Šalomoun (Ž 72,1). Jedná se o krále, jehož vláda se vyznačovala rozšířením království. Jako je to popisováno ve verších tohoto žalmu (Ž 72,8). Také v době jeho vlády se nebojovalo jako za krále Davida, a proto se v žalmu hovoří o pokoji. „V jeho dnech bude hojný pokoj“ (Ž 72,7). Hebrejský výraz pro pokoj „šalom“ má král Šalomoun přímo ve svém jménu. Žalm zazníval při slavnostním nastoupení nového židovského krále a je spojen s vizí jeho úspěšné vlády, kterou si získá náklonnost a respekt i králů a vládců ze vzdálených zemí. Jedním z výkladů je, že se tuto modlitbu modlil král David za svého syna krále Šalomouna, který nastoupil po něm a židovské království proslavil svou moudrostí, všeobecným rozvojem i bohatstvím. Je však zřejmé, že se nejedná o žádného pozemského vládce, ale žalm 72 se vztahuje na Mesiáše, na Ježíše, který má ve svém lidském rodokmenu jak krále Davida (Mt 1,6), tak i krále Šalomouna (Mt 1,6-7), ale který přichází z věčnosti a jeho království není z tohoto světa (J 18,36).

Při četbě tohoto žalmu se nám vybaví kostelní i lidové betlémy, na kterých nechybí pohanští mudrci či králové z dalekých zemí. „Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary ... králové Šeby a Seby (Ž 72,10). „Budou mu dávat zlato ze Šeby“ (Ž 72,15). V žalmu, tak i v betlémské scéně, je ukázáno, že se jedná o vládce z velmi vzdálených zemí a míst. Šeba je zřejmě Arábie a Seba Etiopie. Tato místa byla považována za země bohatství, kde se těžilo zlato (Ž 72,17) a odkud se vyváželo kadidlo (Jz 6,20). V betlémské scéně jsou dary, které přinesli mudrci ze vzdálených zemí tak trochu nepatřičné a působí zvláštním dojmem – blyštící se zlato ve stáji se zvířaty a senem a kadidlo místo v chrámě nebo paláci vydává svoji vůni v chlévě! Ale oni to byli skutečně moudří muži, že se vyhnuli Herodovu královskému paláci a také nezůstali s vytržením hledět na Jeruzalémský monumentální chrám, ale přišli do prostého Betléma a tam v dítěti poznali nově přicházejícího a nastupujícího Krále Božího království, který přišel pro lidi ze všech národů.

Třemi způsoby vyjadřují pohanští králové svůj vztah k nejvyššímu králi. Tím, že mu přinášejí dary, i tím, že se mu klaní, a že pro něho konají svoji službu. Oni Ježíšovi dávají to nejvzácnější, co mají, co jejich země poskytovala. Lidé někdy dávají dárky, aby se předvedli, že na to mají, že si to mohou dovolit. Předhánějí se, kdo dá nebo dostane dražší dárek. Ale o to vůbec o Vánocích přece nejde! Letošní Vánoce byly jiné, i co se týká nakupování dárků. Obchody byly nakonec sice i v nouzovém stavu před Vánocemi otevřené, ale hrozilo, že s nakoupeným dárkem si můžeme donést i coronavirus. Navíc v této situaci, kterou jsme o letošních Vánocích prožívali, jsme si mohli uvědomit, že pravidelně přinášet základní potraviny staršímu člověku z rodiny, je víc, než mu dát nějakou přebytečnou nepotřebnou věc. A také trpělivost, rodičovská blízkost a dlouhočasové soužití s dětmi, které nemohou chodit do školy a zájmových aktivit, je víc než jednorázový drahý dárek. Dokonce jsem si kladl otázku, zda dárky v čase, kdy se lidé dostávají do existenčních potíží, mají smysl. Zda není lepší poukázat peníze na dobročinné účely a dárky zredukovat na symbolickou drobnost. Dar má svůj význam v každé době, i když může mít různou podobu.

Žalm 72 odkrývá, proč novému vládci přinášejí králové dary, proč mu vzdávají svůj respekt, proč konají pro něho službu a proč ho národy budou blahoslavit. Protože to je přicházející vláda toho, který bude mít soucit s těmi, kteří jsou v jakékoliv nouzi. Bude mít zvláštní zájem o strádající a trpící a přesně tak se projevil Ježíš, když vyrostl a naplňoval svůj královský úřad a dával zakoušet moc evangelia a vládu Božího království právě těm chudým, tichým a pokorným. Ten, kterého jsme vyhlíželi v adventu, jehož narození jsme slavili o Vánocích, dal se poznat pohanským mudrcům a králům z nejzazších konců světa. Věříme, že je Ježíš s námi, a že bude s námi i v čase budoucího roku, i když na nás nákaza těžce doléhá. Věříme, že nás provede i časem nouze, který postihl náš svět. Vždyť on se projevuje jako Král Božího království soucitem a zájmem o trpící, ponížené a strádající. „Buď na věky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi, nechť naplní jeho sláva“ (Ž 72,19). Amen.



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 06.01.2021 10:01 zobrazeno: 64x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus