WebArchiv - archiv českého webu

Dt 10,12-21a Mojžíšovo slovo k Izraeli na cestě k zaslíbené zemi (Sk 10,34-36; Mt 9,9-13)

Kázání k 101. výročí zrodu CČSH – leden 2021

Sestry a bratři,

zdravím vás všechny z kostela sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí. Zdravíme sestru farářku Libuši Roytovou a bratra biskupa Davida Tonzara, kteří zde měli dnes s námi slavit společně liturgii, ale jsou s námi propojeni prostřednictví obrazového a zvukového přenosu. Myslíme také na sestru doktorku Hanu Tonzarovou a na vás – mnohé další, do jejichž života vstoupila šířící se nemoc. Jsme i na dálku s vámi spojeni v Kristově Duchu a ve společných modlitbách.

Každoročně si v časové blízkosti 8. ledna připomínáme zrod Církve československé husitské právě v tomto kostele. Činíme tak i letos, i když jen ve zcela početně malém složení našeho společenství kolem Kristova stolu.

Právě v tomto chrámu byla před 101 lety vyhlášena nová křesťanská církev národního charakteru a zaznělo zde tzv. Provolání k národu. Četli jsme dnes ze Starého zákona z knihy Deuteronomium, kde se nachází také oslovení národa s výzvou „Slyš Izraeli…“ (Dt 6,4). Je to slavnostní řeč Mojžíše k izraelskému národu – lidu zvláštnímu, Bohem vyvolenému. Jak zde o něm slyšíme z úst Mojžíše: „…vyvolil vás ze všech národů“ (Dt 10,15; srov. Dt 14,2). V počátcích Církve československé byl také kladen značný důraz na národ. Samotný vznik této církve byl spojen s touhou oslovit národ evangeliem a připomenout, že jeho bohatá inspirující minulost je náboženská, křesťanská a reformační. Křesťanství se však netýká jen jednoho zvláštního národa, ale všech národů (Mt 28,19-20). „Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé“ (Sk 10,34). Vždyť v křesťanství jde o pravé lidství, o nové obnovené lidství v Kristu (Ef 4,13; 4,24). A Karel Farský hovořil o „čistém původním všelidském evangeliu Krista“ (Postily, s. 337).

V jaké situaci pronesl Mojžíš slavnostní řeč k izraelskému lidu, která je zaznamenána v knize Deuteronomium? Tehdy Izrael byl před vstupem do zaslíbené země. Izraelci v minulosti zakusili osvobozující Hospodinův čin vyvedení z egyptského zajetí, měli již za sebou těžkou a náročnou cestu pouští a nyní vyhlíželi k budoucí zaslíbené zemi. Také ve své církvi jsme vykročili na cestu svobody, prošli jsme v průběhu let pouští i oázami. Zakoušeli jsme mnohou Boží milost, ale i lidské selhání a vzdor vůči Bohu.  Ale nemáme se ohlížet jen do minulosti, nýbrž máme hledět do budoucnosti. Vždyť Boží zaslíbená země je stále ještě před námi. Nemáme propadat malomyslnosti a lhostejnosti, neboť to znamená, že si sami uzavíráme k budoucnosti cestu. Bůh je živým Bohem, který je stále přítomný. Je Pánem nad minulostí i budoucností. Věřit v něho znamená aktivně vyhlížet k budoucnosti, šířit Ježíšovo evangelium a pracovat pro Boží království.

Mojžíš připomíná Izraeli, co je pro jeho budoucnost, pro očekávaný život v zaslíbené zemi tím nejdůležitějším. Stručně řečeno: Milovat Boha a dbát na jeho přikázání. „Abys Boha miloval celým srdcem… a dbal na jeho přikázání“ (Dt 10,12-13). A k tomu je připojeno: „aby s tebou bylo dobře“ (Dt 10,13). Mohlo by to být tlumočeno tak, že žít podle Božího řádu je k dobru člověka. „ …aby to bylo pro tvé dobro.“ Ale můžeme tomu rozumět i tak, aby s námi bylo druhým dobře. Aby naše církev, naše náboženské obce byly místem, kde je lidem dobře, kde navzájem spolu dobře jednají. Pak bude naše společenství přitahovat druhé a bude vyhledávané a bude se rozvíjet a přibližovat Božímu království.

V knize Deuteronomium je zvláštní zájem projeven o hosta. „Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi (Dt 10,9). Vždyť všichni jsme v tomto světě jen poutníky, příchozími a hosty (1 Pa 29,15; Ž 119,19). Církev má být duchovním domovem, zázemím, místem, které máme rádi. I v církvi jsme v určitém smyslu jen hosté, a proto máme být vůči druhým pohostinní, přívětiví a vstřícní. V církvi jsme všichni jen hosty Ježíše Krista. Církev nemá založení sama v sobě, ale v Kristu a jeho evangeliu. On také dnes zve na cestu následování nás i každého člověka. Nejsme jako křesťané a členové Církve československé husitské dokonalejšími, lepšími než druzí, ale víme o Kristu a jeho milosti. Vždyť Ježíš nás chce obdarovat a pohostit u svého stolu. V něm máme naději a budoucnost také jako věřící Církve československé husitské, neboť on nepřišel pozvat spravedlivé, ale hříšníky (Mt 9,13). Amen.



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 11.01.2021 10:25 zobrazeno: 41x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus