WebArchiv - archiv českého webu

Žalm 47,2-10 Povýšení poníženého Krále

Promluva na svátek Oslavení Páně – květen 2021

Vážené sestry a bratři, milí přátelé!

 

Jestliže se ptáme, jaký je původ a užití žalmů, tak se názory odborníků v řadě případů liší. V případě žalmu 47. se však takřka shodují v tom, že tento žalm souvisí se slavností nastolení krále. V křesťanské tradici je pak tento žalm spjat s bohoslužbou na svátek Nanebevstoupení Ježíše Krista či Oslavení Páně.

Zpívá se zde o králi, který si podrobí nepřátele, který vystupuje vzhůru ke svému trůnu a který všechno a všechny svou slávou a mocí převyšuje.

To, že se v žalmu jedná o velkolepou slavnost při uvedení nového krále na trůn, je patrné z jednotlivých projevů. Jsou jimi tleskání, hlasité radostné ovace a zvučné fanfáry.

„Lidé všech národů, tleskejte v dlaně…,“ zaznívá v žalmu. Tleskání vyjadřuje souhlasný příklon k určitému člověku, sympatie k němu, jeho ocenění. Opakem je pískání nebo jiné projevy nesouhlasu. Zde se však hovoří o potlesku, který je širokým souhlasem lidí ze všech národů. Vedle potlesku, vyjadřovaného rukama, je radostné uznání novému králi projevováno i „hlaholem“. Staročeské slovo „hlahol“ znamená hlas, řeč, jazyk. Je to tedy nejen hlasité skandování, ale i kladné mluvení a vyjadřování se o někom, kdo představuje moc a vládu.

A třetím projevem je slavnostní hudba – zvučné troubení dechových nástrojů. Tak vždy byl a je oznamován příchod vládce, a tímto způsobem byl a je vítán.

V případě žalmu 47. jde o provolání a uvedení zcela zvláštního krále. Není to lidský král. Tímto Králem je sám Hospodin. I když Izraelci měli své lidské krále Saula, Davida, Šalomouna a další, přesto tím jediným a pravým králem byl sám Hospodin. Jistěže, v Izraeli byly při uvedení v úřad lidských králů také obřady. To je dosvědčeno například v První knize královské (1 Kr 1,34.39-40). Tam je popsáno uvedení krále Šalomouna, doprovázené také hudbou a provoláváním i usednutím na vyvýšený trůn. Přesto zde je provolávání Hospodina jako Krále velkého nad celou zemí (Ž 47,3).

Ještě se pozastavme nad podrobením nepřátel, o kterém se zde v žalmu také mluví. „Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí“ (Ž 47,4). Nejde tu o pokoření lidí, ale o přemožení zla a těch, kteří zlu podlehli a zaprodali se mu. Vždyť přece pro Krista – vládce Božího království – a jeho cestu se lidé musí rozhodovat zcela svobodně a dobrovolně. Nelze k tomu nikoho zvnějšku přinutit, fyzickým či duševním násilím k tomu není možné druhé dotlačit. Jde zde o Kristovo překonání odcizení Bohu, poražení moci hříchu, zla a smrti. Zatím má někdy zlo ve světě navrch, ale přesto je již odsouzeno, neboť Kristus zvítězil. On – vítězný Beránek – je Pán nad všemi pány (Zj 17,14).

V žalmu je oslavován Hospodin Král, který „vystoupil vzhůru“ (Ž 47,6) a převyšuje všechno, neboť je „nesmírně vyvýšený“ (Ž 47,10). A podobně i Kristus vystoupil k Otci a je vyvýšen a oslaven. Žalm zde tak zjevně odkazuje na Ježíše, který v Matoušově evangeliu po svém vzkříšení řekl učedníkům: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18).

Cesta k moci je cestou vzhůru. Vyjadřoval to panovnický trůn umístěný na vyvýšeném místě. Jenomže vystupování vzhůru a stoupání po žebříčku hierarchie je velmi ošidné a riskantní. Ti, kteří jsou mocní, mohou všechnu moc ztratit.

Ježíš o žádnou mocenskou pozici a chvilkovou slávu v tomto světě neusiloval. On, který ve své pokoře nejhlouběji sestoupil, se stal tím, kdo nejvýše vystoupil. Přemýšlíme-li o poselství svátku Oslavení Páně, pak zjišťujeme, že nejde vůbec o touhu po slávě a po vysokých místech, ale o věrnost Ježíšovi, ať jsme v tomto světě v jakémkoli postavení. 



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 14.05.2021 11:36 zobrazeno: 17x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus