WebArchiv - archiv českého webu

Ž 104,27-31 Sesíláš Ducha a obnovuješ tvář země

Promluva ke svatodušním svátkům – květen 2021

Vážené sestry a bratři,

Přijměte pozvání k výkladu žalmu 104., který se vztahuje k poselství svatodušních svátků. Podle starobylé tradice je tento žalm spojován s křesťanskými letnicemi, konkrétně verše o odejmutí a seslání Ducha.

Bůh svého Ducha může odejmout, ale také seslat a obdarovat jím v plnosti.

Odejmutí Ducha znamená zánik a smrt, a naopak jeho seslání život a jeho obnovu.

Celé stvoření je na Božím Duchu života závislé. V knize Genesis v 1. kapitole čteme o vznášejícím se Duchu nad vodami (Gn 1,2). Můžeme si představit obraz letícího ptáka či vznášející se holubice. Holubice mává křídly v pravidelných intervalech. To způsobuje její let a vznášení se.

Duch je také dechem. I dýchání se odehrává v pravidelném rytmu opakujících se nadechnutí a vydechnutí. Dech je projevem života.

Bůh může svého Ducha odejmout. V žalmu 51. zní úpěnlivé volání žalmisty: Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber“ (Ž 51,13). Ve Starém zákoně je král Saul příkladem toho, od koho odstoupil duch Boží (1 Sa 16,14). Pak jeho nitro bylo otevřeno zlému duchu a směřoval tak k záhubě. V tu chvíli, kdy si člověk neváží daru Ducha svatého, může o něj přijít, když jedná proti němu. Čteme v Bibli i o tom, že se Izrael Božímu duchu vzepřel (Ž 106,33; Iz 63,10). Důležité je tedy o tento dar stát, vážit si jej a prosit o něj.

Bůh sesílá svého Ducha, slyšíme ze žalmu 104. O tom máme ujištění i na dalších místech Písma svatého (Iz 44,3; Ez 36. a 37. kap.; Jl 3,1-2) i od samotného Ježíše (L 11,13). Bůh udílí svého Ducha v plnosti (J 3,34).

Dalším z obrazů Ducha svatého je světlo či paprsek. Ve 43. žalmu se vyskytuje prosba „Sešli své světlo…“ (Ž 43,3). Ve známé svatodušní písni zpíváme: „…vyšli v nebi rozžatý světla svého paprsek“ (Zpěvník CČSH, č. 261, 1. sloka). Můžeme si představit slunce skryté za mraky, ale přesto spatřujeme světelné paprsky směřující z nebe k zemi. Někdy vidíme v kopuli chrámu, jak do šera a přítmí vstupuje pruh světla. Je tak obrazně znázorněno, že církev je pod Boží milostí a stále k nám i do těch nejtemnějších koutů proniká duchovní světlo.

Proč se v písni i středověkých mystických pojednáních hovoří právě o paprsku?

Prosíme, aby alespoň jediný paprsek z nekonečného bohatství duchovního světla k nám pronikl, osvítil nás a probudil v nás nový život.

Podle židovského výkladu se jedná o paprsek proto, že člověk by ve své hříšnosti neunesl více Božího světla. Boží světlo jen ve zcela nepatrném množství v podobě paprsku tenkého jako jehla tak může být člověku k dobru a užitku.

Ze svědectví žalmu 104. poznáváme, že Boží duch je činitelem nového života stvoření a jeho celkové obnovy. Boží Duch jako pramen života způsobuje obnovu života v přírodě. Je jím tak obnovována a proměňována tvář země. Nemá to být pustá, umírající, zdevastovaná a mrtvá krajina, ale má se na ní projevovat život ve své plnosti a rozmanitosti. Zde se propojuje ekologická tematika žalmu se svatodušní.

Ale Boží Duch způsobuje také to, že člověk sám se stává novým stvořením a je obnovován k Božímu obrazu (Ef 4,24; Ko 3,10). Kdo je v Kristu, je nové stvoření (2 K 5,17). Kdo žije z Kristova ducha (Ř 8,9), zakouší jím darovaný nový život, je neustále vnitřně obnovován.

Boží Duch je principem života celého Božího stvoření a jeho obnovující silou, jak nám přibližuje žalm 104. Duch svatý je také obnovujícím zdrojem života Kristovy církve i každého jednotlivého věřícího, pokud mu dokážeme otevřít svá srdce.



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 14.05.2021 11:39 zobrazeno: 15x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus