WebArchiv - archiv českého webu

J 14, 26 Duch svatý nás přivádí k Ježíšovi

Kázání při studentské bohoslužbě v Husově sboru v Praze – Vinohradech – květen 2021

Sestry a bratři, vážené studentky a studenti,

setkáváme se v závěru akademického roku, kdy končí přednášky a semináře a začíná zkouškové období. Zkoušky prověřují získávání znalostí ve zvoleném oboru, ale i vaše celkové schopnosti a píli. Studium v této době je spojeno se zvlášť obtížnými podmínkami a náročností jak pro učitele, tak i pro žáky. Zakoušeli jste zvláštní vzdálenost mezi učitelem a studenty. Právě univerzita již od středověku byla místem, kde se společně vzdělávají, žijí a setkávají bezprostředně učitelé a žáci. Je to právě ten významný vztahový rozměr studia jako charakteristický znak univerzity. A právě ten se nemohl naplňovat a uskutečňovat z důvodu zamezení šíření nákazy. Učitelé a žáci se od sebe vzdálili.

O vzdálení se a vzdálenosti Učitele a učedníků mluví Ježíš. Ale toto vzdálení se je zcela jiného charakteru, než dočasné přerušení prezenční výuky. Je to ukončení možnosti být se svým oblíbeným a milovaným Učitelem nikoli jen dočasně, ale trvale.

Čas Ježíšova vyučování se uzavírá. Už učedníci neuslyší jeho moudrou řeč. Ježíš ve svém relativně krátkém pedagogickém působení řekl svým žákům všechno potřebné a důležité. Předal všechno, co měl předat, a to nejen svým nejbližším oddaným žákům, ale i mnohým dalším, a můžeme říci i celému lidstvu.

Protože i každý skutečný učitel není jen vymezen působením ve své třídě a ve své škole, ale své poznání a znalosti předává a uplatňuje i vzhledem k veřejnosti. Jan Hus, po kterém nese fakulta své jméno, učil na univerzitě, ale kázal mnohým lidem a jeho učení mělo dopad do veřejnosti.

Ježíš Učitel řekl vše podstatné ve svém kázání na hoře, v podobenstvích, ve svých výrocích.

Vrací se k Otci a učedníci se s ním již nebudou moci vidět, naslouchat mu a dotazovat se ho.

Ježíš vedl své učedníky k samostatnosti. Připravoval je na to, že nebude již s nimi. To je cílem skutečné výchovy – vést k samostatnosti své žáky, a ne k závislosti na sobě jako učiteli. Učitel určitý čas doprovází svého žáka a uvádí ho do světa poznání. Jak řekl Martin Buber, nesrozumitelný a neznámý svět se stává srozumitelnější prostřednictvím osobnosti učitele. Ale pak má jít žák v životě již cestou samostatně, musí se rozhodovat a jednat sám. Vidíme, že i když Ježíš na tuto samostatnou cestu své učedníky připravoval, rozhodně jim to nepřineslo žádný klid a pokoj, ale naopak chvění srdce a úzkost.

A přece Ježíš jako zcela jedinečný Učitel je dobře vybavil nejen svými strhujícími promluvami, srozumitelným výkladem, výstižnými souhrny toho podstatného a vlastním příkladem, který vždy působí nejsilněji. Ale on jim zaslíbil také vnitřní sílu, kterou budou mít – dar Ducha svatého, seslaného od Otce v jeho jménu.

I když Ježíš o Duchu svatém hovořil při více příležitostech, například v rozhovoru s Nikodémem (J 3,15), v tzv. řeči na rozloučenou v Janově evangeliu, mluví o této duchovní skutečnosti nejintenzívněji jako o Přímluvci (J 16,17), Průvodci (J 14,16) a Zjeviteli pravdy (J 16,13).

Žáci Ježíše budou smýšlet, myslet a jednat jako on – jejich Učitel, neboť s nimi a v nich bude Duch svatý. Spoléhat na Ducha svatého však neznamená rezignovat na lidskou píli a myšlenkové úsilí, na stálé a vytrvalé studium. Omylem je myslet si, že se nemusíme vůbec snažit, neboť Duch svatý všechno udělá za nás. Naopak, Duch svatý vzbuzuje zájem o poznání a studium, které náhle dostává nový směr a mysl. Chce nás posílit k větší píli, když máme přirozený sklon k liknavosti a pohodlnosti. Duch svatý pomáhá člověku obstát i ve zkouškách a překonávat je, neboť poskytuje odolnost a vitalitu. A když se něco nepodaří, a člověk nemusí být vždycky úspěšný, projevuje se vnitřní útěchou a povzbuzením a dodá nám impuls a novou sílu pro další cestu za Kristem.

Na Ježíše lze nahlížet správným způsobem jen přes div letnic – v Duchu svatém. Neboť takový pohled není jen pohledem z vnějšku, ale stává se pohledem zevnitř (2 K 5,16). Bez Ducha svatého bychom viděli Ježíše jen lidským způsobem a nepoznávali bychom a nechápali jeho jedinečnost.

Sestry a bratři,

při této bohoslužbě se představí noví bohoslovci. Jsou to mladí lidé, kteří prožili ve svém životě oslovení Bohem. Důvod nastoupení studia na HTF UK může být rozmanitý, například vyjasnění si své životní orientace nebo záměr konat povolání zaměřené na pomoc lidem. K vlastnímu jádru studia na této fakultě však náleží zabývat se Božím slovem. Ke studu na HTF UK a úmyslu stát se bohoslovcem CČSH jste se dostali každý jinak. A přesto máte společné to, že jste byli osloveni Bohem zcela osobně. Křesťanství, to neznamená mít nějakou neosobní obecnou  pravdu a názor, který jsme si sami utvořili. Důležité je slovo, které se nás zcela osobně dotýká. Pokud nás Ježíšovo slovo oslovuje, je při díle Duch svatý. Duch říká a učí to, co říkal a učil Ježíš. „On vás naučí a připomene vám všechno, co jsem vám řekl“, slyšíme z Janova evangelia.

Ať vás Duch svatý přivádí stále k Ježíšovi a připomíná vám jeho slovo, které tak můžete hlouběji poznávat, ale také předávat druhým.

Amen.



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 02.06.2021 08:55 zobrazeno: 14x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus