WebArchiv - archiv českého webu

J 10,22-30 Ježíšovo vystoupení při svátku posvěcení chrámu

Kázání při slavnosti 90. výročí Husova sboru v Tuchoměřicích – říjen 2021

Sestry a bratři,

k dnešní slavnostní příležitosti 90. výročí tohoto Husova sboru v Tuchoměřicích jsem zvolil biblické čtení o tom, jak Ježíš vystoupil o svátku posvěcení Jeruzalémského chrámu. Na tento biblický text z Janova evangelia kázal také Mistr Jan Hus a toto jeho kázání zařadil na závěr své česky psané Postily.

Jaký je vztah Ježíše k Jeruzalémskému chrámu, který tehdy tvořil střed náboženského života židovského národa? Víme, že Ježíš pravidelně navštěvoval chrám o svátcích, jak to dokládá Janovo evangelium (J 7,14; J 8,20; J 10,23). Již jako dvanáctiletý byl chrámem přitahován a jeho rodiče ho tam našli, když se jim ztratil (L 2,46). Ježíš v chrámě vyučoval (L 9,47; L 21,37-38) a přál si, aby chrám byl místem modlitby (Mk 11,17). Současně rozšiřuje chrám na celý vesmír a neváže Boží přítomnost na nějaké vymezené místo, neboť Bůh je Duch a ti kteří jej uctívají a modlí se k němu, mají tak činit v Duchu a pravdě (J 4,21.23-24).

Podívejme se však na Ježíšovo vystoupení o slavnosti posvěcení Jeruzalémského chrámu. Tato slavnost souvisela se znovuobnovením chrámu v Jeruzalémě, které provedl Juda Makabejský (2 Mak 10,1-8), když tehdy jej před tím vyplenil a znesvětil Antiochos IV. Epifanes. Byl tehdy vybudován znovu oltář Hospodinu a navrátilo se do chrámu další zařízení.

Mistr Jan Hus ve svém kázání na posvěcení chrámu říká, že Jeruzalémský chrám byl třikrát posvěcen. Nejprve to bylo za krále Šalomouna (1Kr 8,63), podruhé za Zorobabela (2Ezd 10) a potřetí za Judy Makabejského. Ale současně byl i třikrát znesvěcen (Hus, Postila, 1952, s. 453). Chrám je buď budován, nebo bořen, posvěcován nebo pustošen, jak to dosvědčuje dlouhá a bohatá historie Jeruzalémského chrámu. Stále probíhá zápas mezi svatostí a tím, co jí odporuje a znevažuje. Člověk se svým smýšlením a jednáním může k Boží svatosti přibližovat anebo se od ní naopak vzdaluje. Říká se, že žijeme v době, kdy jako by lidem již nebylo nic svaté. Otázkou je, jak my křesťané obstojíme před Boží svatostí a zda si ve svém srdci uchováme touhu po Boží svatosti, čistotě a dokonalosti, i když jsme si vědomi toho, že k ní máme hodně daleko. Přesto máme být jako křesťané svatým chrámem (1 K 3,16-17). Své posvěcení čerpáme z Ježíše, který je tím pravým zdrojem posvěcení každého chrámu, každého místa i našeho života (1 K 1,30; Žd 10,14).

V Janově evangeliu slyšíme, že Ježíš se procházel v chrámu (J 10,23). Je tam dokonce i zmínka o tom, v jakém to bylo místě. Jednalo se o sloupoví Šalomounovo (J 10,23). Tato část chrámu byla zřejmě ještě původní z doby krále Šalomouna. V tomto místě se setkávali později i první křesťané (Sk 3,11; 5,12). Ježíš může být přítomen všude, ale přesto je i zvláštním způsobem spojen s chrámem, kam přichází. Ježíš přichází do chrámu a učí tam. Tak jako Boží přítomnost teprve chrám činí chrámem, tak i církev je teprve tam, kde je přítomen Ježíš.

Jde o to slyšet jeho hlas a následovat ho. „Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život“ (J 10,27-28). Důležité je slyšet Ježíšovo slovo a v životě podle něho jednat. V tomto sboru je socha Krista jako kazatele od sochaře Josefa Drahoňovského. Je tím zřetelně vystiženo, že Ježíš mluví i k nám. Uvádí do tajemství Boží moudrosti, dává nám rozpoznat Boží vůli a svým slovem jako dobrý Pastýř nás chce sjednocovat a vést.

Ježíš je stále na cestě, je v pohybu. Vyjadřuje to i skutečnost, že Ježíš chrámem prochází (J 10,23). Ve svém kostele, ve svém sboru máme mít své zázemí, duchovní domov, ale přesto se v něm nemůžeme zcela zabydlet a oddělit se od světa a života v něm. Jestliže slyšíme Ježíšův hlas, jeho slovo, pak jej máme následovat. Nikdy nemůžeme ustat v cestě (J 12,35). Stále musíme nově slyšet Ježíšovo slovo a následovat ho tam, kam on jde před námi. Ježíš přichází za námi do chrámu, do našich sborů a modliteben, ale je s námi i ve světě, uprostřed všech našich těžkostí a zápasů, ve kterých se máme osvědčit jako jeho učedníci a následovníci. Ve svém kázání na posvěcení chrámu Jan Hus především hovoří o duchovním domu založeném na Kristu. Duchovní dům je Bohu vzácnější než všechny domy a kostely kamenné i dřevěné celého světa (Postila, s. 454). Duchovní dům věrných křesťanů je postaven na Kristu, pevném kameni, ve kterého věří, v něho skládají svoji naději, jeho nade vše milují, k němu přicházejí, jeho slovo slyší a svými skutky naplňují (Postila, s. 456). Jestliže je důležitý pevný a dobrý základ stavby, tak je důležitá i střecha. Podle Husovy obrazné řeči je střechou láska, která spojuje a drží celou stavbu duchovního domu v celistvosti (Postila, s. 457).

Každý chrám, kostel, sbor, modlitebna nám připomínají Ježíše – tento pevný základ církve i našeho života víry. Stavba, která je i z dálky vidět, upozorňuje v každé době na Ježíše – na jeho učení, jeho cestu tímto světem, i jeho oběť za nás. I ten sbor, který slaví dnes své výročí, ať mnohé zve do blízkosti Ježíše Krista – jeho slova i jeho vše spojující lásce. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 03.10.2021 07:51 zobrazeno: 163x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus