WebArchiv - archiv českého webu

Mozaika vánočního příběhu

Dva vládci

Ve vánočním příběhu, jak jej zaznamenal evangelista Lukáš, vystupují dva vládci. Na jedné straně je římský císař, který vládne v tomto světě (L 2,1). Druhým vládcem je Ježíš jako představitel Božího království, které není z tohoto světa (J 18,36). Zatímco císařové a panovníci světa jsou vidět, Ježíše je možné přehlédnout. Jeho narození a příchod na svět je zdánlivě stranou velkých událostí světových dějin. Dějiny světa na první pohled píšou ti mocní a vlivní, kteří žijí v palácích. Jako je císař Augustus, který vydal příkaz, a vše se hned v jeho říši dalo do pohybu. Ale do dějin vstupují a ovlivňují je i ti, kteří pocházejí z prostých poměrů. Ježíš Kristus se narodil v prostých a chudých podmínkách. Neměl ani střechu nad hlavou, jak píše evangelista Lukáš (L 2,7). Už tyto podmínky a okolnosti narození představují Ježíšovu skromnost a pokoru i jeho snášení nepochopení a odmítání, kterému byl jako dospělý vystaven. Přesto Ježíš jako Král Božího království je nesrovnatelně mocnější než kterýkoliv pozemský císař, král a vládce.

 

Proroci a věčné Slovo

Bůh, o kterém svědčí Písmo svaté, je Bohem hovořícím, mluvícím. „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvil Bůh“ (Žd 1,1). Starý zákon je plný Božího promlouvání. Zejména proroci byli Bohem posíláni, aby vyřídili lidem jeho naléhavý vzkaz. Bible je naplněna Božími výroky a vzkazy, které byly vyřčeny do nejrůznějších situací jednotlivců i celého lidu. Způsoby promlouvání jsou různé. Někdy je oslovení bezprostřední, jindy jen v náznacích, obrazech nebo i snech. I události, které se stanou, jsou způsobem, jakým mluví Bůh k lidem. Bůh promlouvá k nám lidem rozmanitými způsoby i dnes. Záleží i na nás, jak dokážeme být otevřeni Božímu hlasu a jak jej dokážeme slyšet. Vrcholné Boží promluvení k nám lidem se uskutečnilo v Ježíši Kristu. Boží proroci nesli a předávali Boží vzkaz, ale Ježíš sám je tím věčným Slovem, které se stalo tělem (J 1,14). Kraličtí užívají obraz, že proroci byli jako různé jiskry, ale v Ježíšovi je plnost světla (Šestidílná Bible kralická, s. 2695). Prorocké slovo je jako jitřenka, oznamující den, ale Ježíš je tím jasným Sluncem, které osvěcuje svět (tamtéž).

 

Víc než andělé

Ježíš je víc než proroci, ale je i víc než andělé. Jak je to vyjádřeno v listě Židům, že je „vznešenější než andělé“ (Žd 1,4), doslova význačnější, významnější, cennější. Andělé se vykytují při narození Ježíše a patří k Vánocům. Andělé oznamují Ježíšovo narození (L 2,9-12) a zpívají nebeský oslavný chvalozpěv (L 2,13-14). Andělé v Bibli vystupují jako Boží služebníci a poslové. Svět víry má svá tajemství a tento skrytý duchovní svět představují andělé. Tento pro nás skrytý neviditelný duchovní svět ví o Ježíšovi, neboť on z tohoto Božího světa přichází jako věčný Syn věčného Otce. Andělé zpívají k jeho poctě, chválí ho a uctívají ho. Jeho jméno je uctíváno v nebi a má být ve cti i u lidí na zemi (Fp 2,9-10). Vznešenost Ježíšova je dána tím, že on zrcadlí Boží slávu. Je její „odlesk“ a „výraz“ Boží podstaty (Žd 1,3). „Spatřili jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn plný milosti a pravdy“ (J 1,14). Tato Boží sláva přichází s Ježíšem o Vánocích do tohoto našeho světa.

 

Refrén vánočního zpěvu

Ve vánočním příběhu má zvláštní význam hudba. Narození a příchod Krále je provázeno vznešenou hudbou. Nevíme, jakou hudbu slyšeli pastýři, kteří byli obklopeni nebeským orchestrem. Jako první však zaslechli slova vánočního refrénu, který zaznívá až do našich dní. Melodie vánoční hudby a písní se mění, ale tato slova vánočního refrénu zůstávají stále stejná. „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi“ (L 2,14). Právě tento nádherný a nepřeslechnutelný zpěv slávy a pokoje je spojen podle svědectví Bible s narozením Krále Ježíše – Betlémského dítěte, kterého by možná lidé přehlédli. Vždyť jeho narozením, jeho životem a jeho službou druhým je oslaven Bůh a nabídnut nám lidem vzácný dar pokoje a smíření.

 

Pastýři otevřeni Božímu světlu

Lidský život přesahuje směrem k tomu, co je věčné. Člověk je otevřen věčnému Bohu a jeho sdělení. Tak, jako tomuto sdělení shůry byli otevřeni pastýři. Betlémští pastýři měli nejen otevřené oči a sluch, ale i srdce. Dovedli naslouchat Božímu poselství. Uslyšeli poselství anděla: „I pro vás přišel Kristus. V tomto dítěti můžete vidět a přijmout i vy svého Spasitele a Krále.“ Na rozdíl od betlémských pastýřů naše cesta k Bohu bývá většinou mnohem komplikovanější a spletitější. Přesto i my jsme zváni k tomuto Světlu v temnotách. I pro nás přece platí: „To Světlo ve tmě svítí, a žádné temnoty ho nemohou pohltit“ (J 1,5).

Tomáš Butta



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 10.01.2022 08:56 zobrazeno: 179x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus