WebArchiv - archiv českého webu

Gn 37,1-24 Josef a jeho bratři – příběh sebepoznání i naděje

Kázání – červen 2022 

Sestry a bratři,

starozákonní vyprávění o Josefovi je příběhem, který barvitě popisuje rodinné prostředí na jedné straně prodchnuté city lásky, ale na druhé straně i možné nenávisti a nepřátelství, které se mezi bratry může projevovat. Je zde zřejmá rivalita mezi sourozenci. Jestliže někdo z rodičů protěžuje některé z dětí, tak tím může vyvolat závist, zášť a nevraživost. Druzí sourozenci toto nadržování někomu zpravidla nelibě nesou.

Rozkol mezi Josefem a jeho bratry mělo více důvodů, jak vnějších, tak i vnitřních. Tím vnějším důvodem byly jeho šaty, které Josef dostal od svého otce Jákoba. Pestrobarevné šaty značily jeho odlišnost a zvláštní postavení, které bratři nenesli dobře.

Tím druhým důvodem byly jeho sny. Josefovy zvláštní sny znamenají jeho schopnost dokázat nahlédnout do neznámé a skryté budoucnosti. V příbězích praotců se vyskytují pohledy k budoucnosti a její předvídání. Praotcové měli určitý dar proroctví, který se u nich projevoval v naslouchání Božím zaslíbením. Věděli o dobru, které Bůh svému lidu chystá. Byli si tím jisti, i když procházeli v životě všemožnými komplikacemi. V Josefových snech je ve zkratce shrnuta symbolickou formou jeho budoucnost, vše to, co se mělo v jeho životě odehrávat. Josefovi hned na začátku bylo Bohem takto dáno do této budoucnosti nahlédnout. Ale setkal se s nepochopením, neboť bez duchovního vhledu mohou být sny zcela špatně vyloženy. Jeho sny byly chápány bratry jako projev jeho příliš velkého sebevědomí. Ale ve skutečnosti tyto sny vyjadřují jeho úkol pomoci druhým, i těm, kteří ho nenáviděli a působili mu zlo.

U Josefových bratrů lze pozorovat vystupňování zla vůči Josefovi, které má svůj počátek v lidském srdci. Čteme o nich: „Začali ho nenávidět a nepromluvili na něho pokojného slova“ (Gn 37,4). Závist a nenávist jsou skrytá hnutí v srdci člověka, které se v něm odehrávají ve skrytosti. Když je člověk v sobě nepřekoná, tak přecházejí ve slovní napadání druhého. Jak je to vyjádřeno v žalmu 120: „Pobývám již dlouho u toho, kdo nenávidí pokoj. Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou“ (Ž 120,6-7). Útočné slovní projevy nemají pak daleko od skutečného napadení a násilí. Je to patrné i v případě vztahu bratří k Josefovi.

Rodina Jákobova není běžnou rodinou, ale představuje Boží lid, lid víry. Vidíme jak vztahy ve starozákonním Božím lidu – Izraeli byly někdy hodně složité a komplikované. I církev se někdy může více podobat starozákonní Jákobově rodině, plné složitých napjatých vztahů než „společenství svatých“, kdy jsou všichni „jedné mysli a jednoho srdce“ (Sk 4,32).

Proto apoštol Jakub upozorňuje křesťany: „Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost“ (Jk 3,14-16).

V církvi se nazýváme sestrami a bratřími, ale mnohé vztahy nejsou vždy prodchnuty Ježíšovým duchem lásky a bratrství. Navíc tento bratrský vztah se má projevovat i vůči těm, s nimiž nás pojí lidské bratrství v nejširším smyslu. O univerzálním bratrství, které přesahuje církve, národy, náboženství a kultury, hovoří František z Assisi, Martin Luther Küng, Ghándí, papež František. S touto vizí všeobecného bratrství se setkáváme i u Jana Amose Komenského. Jeho velmi široce pojaté lidské bratrství přesahuje vlastní církev i vlastní národ, jak to vyjádřil ve spise „Jedno nezbytné“: „Svými bratry nazývám všechny, kdo vzývají jméno Kristovo, bratry nazývám všechny své druhy téže krve, celé Adamovo pokolení, bydlící na celém povrchu země“ (Jedno potřebné, s. 203).

Josef byl nositelem zvláštní Boží přízně a požehnání, a přesto prožil mnohé zlé a těžké okamžiky, byl vystaven nenávisti vlastních bratří, skončil na dně jámy, Kdykoli směřoval vzhůru, tak se to najednou nějak zamotalo a on se dostal do svízelné situace. Ale Boží požehnání bylo při něm, a to se stalo nakonec zřejmé (Sk 7,9). V Josefovi můžeme vidět Ježíšovské rysy, když trpěl kvůli svým bratřím, byl zbaven šatů, stal se otrokem, dokonce se ocitl ve vězení, zakoušel nejhlubší ponížení, ale pak následovalo jeho povýšení. Vždyť Boží velkorysé jednání přesahuje lidské přízemní jednání, Boží dobré záměry převyšují lidské zlé úmysly a Boží milost vítězí nad lidským hříchem a zlem.

Bibli chápeme jako knihu pro naše sebepoznání i jako zdroj velkého povzbuzení a naděje. Takovým příběhem je právě příběh o Josefovi. Přináší naději pro naše narušené bratrské vztahy v církvi i ve světě. Tu naději chceme vztahovat především pro naše společenství a prosit Boha o Ducha svatého, aby obnovoval naše bratrské vztahy poutem své lásky v Kristu.  

Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 20.06.2022 09:22 zobrazeno: 16x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus